Ne! Takhle to být nemělo! Tohle jsem nechtěla. Proč mi to udělal! Proč?
Vyptávala se sama sebe Patty. Byla nešťastná. Nikomu neřekla proč, nikomu ani svým nejlepším kamarádkám. Vlastně teď, když to tak vezmu někomu se přece jen svěřila. Svému deníčku.
Patty se dostala do situace, kdy zablokovala svou mysl a od té doby nepromluvila ani slovo. Jako by se stala němou. Naučila se znakovou řeč a velice dobře psát. Možná se bála, že někomu něco prozradí a potom se rozjede kolotoč, z kterého se už nevymotá. Nedokázala se z něj vymotat sama, natož aby ji k tomu někdo měl pomoct. Šílela z toho, až už nemyslela na nic jiného.
Proč? Proč jsem to udělala já? Já své nejlepší kamarádce? A ona to udělala zase mě a on? Pche…O tom nemá cenu přemýšlet.
A Patty vypnula. Usnula a zdál se ji sen, který se ji zdá každou noc.
Jakmile jsem otevřela oči ležela jsem na zemi u Anetky doma. U mé nejlepší kamarádky. Ona volá svému příteli jestli může k němu vzít i mě sebou, protože jsem se za nimi stavila a nic netušila. Byla zima a tehdy jsem ještě nosila klukovské kalhoty a mikinu ve stylu drum´and´bass. Anetka se snažila to zaonačit, že mu budu hlídat ségry. Mě to bylo jedno, hlavně, že nebudu muset domů. Dovolil to tak jsme teda šli. Jakmile jsme zaklepaly na dveře jeho bytu otevřel a já měla pocit dajá ví, že ho od někudy znám! V jeho pohledu jsem poznala, že on ví kdo jsem jen ho hodně překvapilo, že mě vidí. Jako by mě viděl hrozně dávno! Ale v jeho pohledu jsem četla i něco jiného. Něco co dávno vyhořelo a jediným překvapivým v pádem se znova rozhořelo. Sice ten pohled byl za okamžik pryč, ale byla jsem si jím jistá.
Byly jsme tam sami. Ale celkem nás bylo sedm. Já, Michal kluk od Verči, Anetka, Tom a jeho ségry malé ještěrky Sára a Renča. Blbnuly jsme měla jsem pocit, že jsem v tom obyváku už někdy byla. Že ho znám. Ale furt jsem netušila odkuď, když jsem se s nimi všemi bavila přišlo mi, že mě zkouší, ale pak se začali chovat jinak a přijali mě k sobě. Ten den uběhl rychle a já jsem se od nich nechtěla rozloučit.
V tu chvíli Patty zazvonil budík a jako vždycky ji ve stejnou chvíli snu probudil. Oblékla se a šla k svoji psycholožce, aby ji znova donutila mluvit. Psycholožka se snažila na ni útočit všemi možnými směry, ale Patty nepromluvila, chvílemi byla naštvaná, ale i v těch chvílích nepromluvila. Jedině znakovou řečí. Nepokročily z jednoduchého důvodu. Patty nechtěla a už si ani nebyla jistá jestli umí mluvit. Ani její psycholožka nevěděla co jí doopravdy je. Proč se Patty uzavřela do sebe…
Proč už mi nedal pak pokoj? Proč?
Ptala se Patty sama sebe, když seděla doma, nedalo ji to spát. Chtěla usnou a znova vidět zbytek snu, ale měla z toho strach. Na konec usnula.
|