Věděl jsem, že když vyjdu před dveře,

tak se ztratím

a všechny duhovky spadnou na dno stoky

a bude mě to mrzet,

i když šednou a kopou do mě drze

jak vzpomínky uhašených rán

Netušil jsem ale, že se ztratím Tebou,

a že všechno najednou tak stroze

a blbě bude vypadat,

kromě tvojí ofiny a úsměvu po tequile,

který mám tak rád a

můj hlad vůbec není zažehnán...