Já Ty
jsem vládce právě narozených slov
na vlnách sépiově černých
zakletých duší od havranů
dubovým kýlem rozezvučím hranu
vedu své srdce jako jiný loď
a krví, krví mi zní jenom: zemřít
jsem vládkyně všech koní
kam pomyslím, tam jdou
když chci tak po šalvěji voním
líbám své věrné do slabin
šeptám tvým můzám slova ke psaní
jen na rtech z černých jeřabin
smějí mé slzy zemřít
z bílé pěny vln mám pod hlavou tvé břicho
a z větrů příznivých tvé dotýkání
slabý a malý o to víc...
máš paže z vonných borovic
a v bílých skalách sluje po sani
máš křehkost rytou do dlaní
a na příkoří ticho
pnutím svých plachet líbáš má probuzení
práskáním lan čteš z mých vlasů slova
když do tvých slz se rodím
lásko lásko
tma do bran rána klová
však nad nás dva už není
