|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Povídka: O Robertovi
Dnes Roberta vysvobodí sluneční kotouč- Re. A jako Usir znovu vstane z mrtvých a odplouží se do studené bílé komůrky s malým bílým okýnkem. Venku slyší kapky…It is rainy day…(-123 min.)
Nehty zaryje do čela a vyškrábne na obou stranách své tváře čtyři kanálky- krvavé rýhy.Voda v očích, v ústech a v nose vše vyplaví a Robert se najednou cítí čistý nebo spíš probraný do nového dne.
Odchází z „rodinné hrobky“, aby pokračoval v paralelně vnímaném životě. Co se dnes asi stane?
Bude mít dneska zase temno v mozku, a nebo zjistí, že je homosexuál a začne řešit problém registrovaného partnerství. Třeba bude chtít dítě. Brzy.
Nebo konvertuje od nikud nikam, poběží do krytu, či na pole se vzduchovkou. Může se taky stát, že někomu něco udělá a půjde do vězení …ale nebojí se, určitě ne na dlouho. Je možné, že jemu někdo ublíží a on se bude muset dostat do sutin zdravotnictví a zde se setkat s nepříjemnou realitou…Bude bezmocně ležet a vedle něj staří pomočení lidé plní cizích orgánů a kovových součástek. Třeba tady potká pana prezidenta. Robert bude možná zdrogovaný a pod narkózou. Nakonec z něj udělají narkomana a pošlou ho do blázince. A odtud už jen jako urna nebo rakev…
Ale Robert při své cestě z domu někam potkává spolužáka ze školy, který je strašně úspěšným novinářem, a ten se ho bude ptát: „ Ahoj Roberte, jak se máš, co teď děláš?“. A Robert odpoví: „Nic.“ „Ale vždyť to není možné!“, diví se kamarád. „ Je“ ,řekne Robert a jde si zase svou cestou. Kamarádovi zbudou jen ústa dokořán, ale pomoc ani radu nenabídne a jde si užívat dalších skvělých chvil svého života.
A Robert? Jde do parku a tam najde mrtvého ptáčka. Ptáček nejspíš spadl z větve z toho , co se kolem něho dělo, a tak se Robert rozhodne jej pohřbít. Tráví spoustu času vybíráním vhodného místa, hloubením jamky (ptáček je malý) a skládáním pietních veršů… Vzduch voněl po malinách
a nedaleko zvonil Mikuláš,
když jsem našel ptáčka,
který byl úplně na guláš.
Tak jsem ho zahrabal a vytvořil mu hrob
Teď pronáším mu vznosnou řeč:
„Buď ptáčku spokojen a klidně lež do věčných dob
třeba se převtělíš do nějaké hezké prsaté ženské…“
Je skoro poledne…A Robert zjišťuje, že ženské se mu přestávají líbit, a že se nejspíš stane básníkem nebo třeba buddhistou…
|
|
|
