Zástupy slaměných panáků,
v plynových maskách,
jdou stropy rozbořených baráků
a nechtějí se smát,
poručit větru chudáků,
v rozbředlých pouličních cházkách,
nač smrti se bát.
Ještě je pozdě,
ještě je brzy,
říkají si sny,
jdoucí temnými uličkami měst,
jsou lepší tryzny,
čí nespočet výmluvných gest!
Jsou lepší hrozny trpkosti,
našeptávají stíny z lamp,
hořké trpké najisté,
víno třetí jakosti,
pije v bílém plášti
tramp.
Pak dlouhou rukou hladí zem,
nad chorály je povznesen,
jež mu v uších zvoní,
den co den,
sedí
a dívá se na sbory masek,
sedí
mlčí
a pláče.
|
