Přes zamřížovaná okna,

tak starobyle romantická,

protéká svět sem - do podzemí.

Kde světlo mi zhaslo,

je tu tma

Kolečko vězně to spraví,

a já můžu dál psát

černou propiskou, na bilý papír.

Na každých dvířkách malý zámeček

a ty volné - zejí prázdnotou.

Jen dva háčky opuštěné naproti sobě,

vypráví o tmě, úzkosti...

I světlo zhaslo,

zas je tu tma.

Dlaždice počítám,

strop už se sype

a čas, jak dědeček starý a senilní

nejde a nejde.