|
| |
 |
|  |
Jsem O.K.
- mám to pod kontrolou
_________________________________________
/4 MD-Line/
Není to sice poprvé
ale už dlouho se nestalo
aby tak vášnivě políbila
mou tvář
můza podlahy.
Dav kolem ringu
uznale zašuměl
- ta sedla!
Párkrát v žákovských turnajích
a pak u filmu
s jednou maskérkou
o níž jsem dlouho vůbec netušil
že by mohla být
moje váhová kategorie.
Najednou z boku hák
rovnou na hlavu
a už jsem šel do provazů.
Skončilo to
dřív než sem se nadál.
r.s.c. v prvním kole.
Ještě mám schovanejch na památku
pár vyplivnutejch zubů
zabalenejch do jejího kapesníku s monogramem.
A potom až teď
zvedám ze země hučící hlavu.
"čtyři...
pět...
šest..."
Těžce odlepuji kolena
zkouším pár potácivých sidestepů:
"Box!"
Z dvojitýho krytu
levačkou držet distanc
chvíli tahat čas
než si znova naběhnu.
Nejprve do oka
do ucha
do úst
do spánku
na solar
a zvedák na bradu...
Svět se znovu zatočí
zašumí
a zmizí za rohem.
"...jedna
dva
tři..."
Pomalu se překulit na břicho
ruce pod sebe
vzchopit se aspoň do kleku
zakroutit hlavou
zhluboka dejchat.
Sekundanti křičí
"přineste proboha ze šatny ručník!"
(už s tím ňák ani nepočítali).
A andělé strážní z neutrálního rohu
přilepují své sladké rty k mým uším:
"zůstaň ležet,
zůstaň ležet a nehejbej se,
zůstaň na zemi a dostaneš se z toho,
proboha zůstaň ležet nebo tě zabije!"
Jenže já slyším jen hypnotický hlas Sirény:
a cítím jak mě něco nadpozemského zvedá
"...osum,
devět,
deset... box!"
Reflexivním pohybem srovnat suspenzor
skousnout chránič zubů
zvednout rukavice před oči
- na just!
Právě proto,
že je to možná naposled,
co mě dostali do ringu,
a budoucnost už bude jen zametat
a leštit plivátka
natírat fotky bělobou
mladejm koňům zavazovat tkanice rukavic
a těšit se do důchodu.
Nechat si ještě jednou
pořádně rozsekat držku
nakopat do koulí
vzít se do klinče
pěkně zblízka
tělo na tělo
krev na krev.
Za všechna ta kola
co sem jen matně odstínoval
za všechna ta kola
co jsem jen vlažně poskakoval
za všechna ta kola
co tančí mi před očima...
"jedna...
dva
tři..."
Sekundanti rozpačitě přešlapují
v ruce s vyždímaným ručníkem.
- "vyserte si voko!"
ještě se nenechám odpočítat.
"...osm
devět
deset
box!!!"
Aspoň ještě jedno kolo
ve kterým namočím na tátu Hemingwaye
nastrkám prsty do řiti Henry Millera
vrazim pěst do huby Hanku Chinaskýmu.
A pak to do mě našij
direktem
za všechny rány co sem neměl odvahu vrátit.
Vosol mě
do hlavy
do břicha
i pod pás
do trenýrek
za všechny mače co sem kdy vypustil.
Dej mi konečně ránu z milosti
vyklepej mě z provazů na podlahu
abych se mohl roztáhnout jako žába
na asfaltu.
A publikum ztuhlo
do deseti vteřin ticha
za sejmutýho gladiátora
co si ustlal jak krtek v gladiolách.
Deset vteřin
kterými prosviští hlavou
celý dosavadní ubohý život.
"...šest
sedm
osm
devět
deset ......
- knock out!"
Nad mým tělem vznáší se andělské hlasy
tohle je ráj?
"Doktore je mrtvej?"
a pak mi někdo svítí baterkou do očí
"neni..., přineste led a kýbl se studenou vodou
jenom se zešílel
nebo zamiloval..."
Diváci se zklamaně rozchází
jak milenecké dvojice na podzim
do hospod.
Chlapi nahnou si z pulitrů:
"že ale dostal srab nakládačku!"
a ženský do sebe kopnou panáka:
"a tý krve co z něj bylo, jako z vola!"
Jako z vola.
|
|
|
