Vzpoura magistrů

     Tak a je to. Je po všem. To, co nám zbylo, stačí akorát tak na týden života. Života? Spíše živoření. Byli jsme pitomci. Nechat to zajít tak daleko. Stačilo se jen domluvit. Kompromis se tomu myslím tenkrát říkalo. Slovník přišel o další slovo, které se stalo anachronismem a najdete ho maximálně tak v nějakém hodně starém slovníku. Pokud se teda vůbec ještě nějaký zachoval.

     Nechci vás nudit. Nemám už moc času. Maximálně ten týden. A to ještě nevím kolik nás vlastně ještě je. Ty druhé nepočítám. Tohle není historie, ale spíše taková zpověď a memento pro vás. Pro koho? Vždyť… no ale to je jedno.

     Stalo se to v tom roce, co se Topolánek s Paroubkem, Zelenejma a Marťanama nějak nemohli dohodnout, kdo kolik koryt bude mít a kdo bude oficiálně vládnout. Starej, arogantní Knírač von Klaus na Hradě tomu taky moc nepomohl a Livie byla na dovolené, ze které se už nevrátila. Takže to celé bylo od začátku naprd. Jenže to ještě nikdo netušil. Blížily se Vánoce, lidi šíleli, v telce dávali čím dál tím větší ptákoviny a v Čechách byla vidět polární záře.

     Vánoce v klidu, Silvestr taky, až na to, že bylo nějak hodně lidí sťatejch pod obraz, zpoza kterýho už nevstali. Plocha měst se zmenšovala, hřbitovů zase zvětšovala. Ale nějak to všechno ještě jakž takž fungovalo a šlo setrvačností dál.

     Vánoční cukroví bylo konečně snězený, pahýly opadaných stromků vyhozený a silničáři přestali být překvapení, že je v lednu sníh a led. Takže celkem normál.

     Bradavice, Ogar, Žárovky, Velební otcové a Komančové se konečně dohodli, a to se nemělo stát. Dohoda to byla taková, že ta v Mnichově se musela zahanbeně odplížit na smetiště dějin. Nahoře byli všichni spokojení a mnuli si pracky, jak že to všichni zvládli i po sedmi měsících po volbách.

     Jenže dole vládla nuda, s velkým EN. A když se všichni dozvěděli a přebrali si, co že to všechno zase znamená, nastalo léto. Klasika čtyřicet stupňů ve stínu, vody málo a všude požáry. A lid povstal. První byli Dělňasové. Ti byli fakt naštvaní. Museli chodit na pole i do fabrik, Sahara Nesahara. Pak povstaly Administrativní síly, Adminy. Ty byly zase nasíření kvůli nefungující klimatizaci a spamům. Ten správný hukot však nastal teprve, když povstali Bakaláři v čele s Markem Ebenů. Demonstrace, plné plovárny lidu.

     Musím si odpočinout, dochází mi síly. I ten papír neunese všechno, musí se na něj pomalu. Tak teď už můžu.

     No a pak povstali Magistři v čele se mnou. Zkrátím to. Ty tři vrstvy pod náma jsme ještě zvládli. Ogar šel pást ovce, Bradavice na kožní, Žárovky do ČEZu, Velebné otce poutníky jsme poslali na misie a Komanče na MIR na orbit. Vše klaplo až moc hladce. To jsme si však uvědomili až později, vlastně až když bylo pozdě. Zapomněli jsme na Profesory v čele s Kníračem. A to byl průser. Protože Prófové nezapomínají. Nikdy.

     Další pauza. Bolí mě ruka. Počítače, Word, Excel, Explorer už taky ve slovníku nenajdete. Jsou to taky anachronismy.

     Válka mezi Magistry a Prófy trvala přesně deset dní. Během deseti dnů bylo zničeno, pokrouceno, zdemolováno, přeměněno, zfalšováno, přepsáno, odvysíláno, přeposláno, darováno, ukradeno vše, co bylo za posledních tři tisíce let zničeno, pokrouceno, zdemolováno, přeměněno, zfalšováno, přepsáno, odvysíláno, přeposláno, darováno a ukradeno.

     Přežili jen ti nejsilnější. Myslím nervy. A ty já nemám. Jsem od Přírody labilní. Chtěl jsem vám ještě říct, kdo vlastně vyhrál, ale už nemám sil…

     Tak snad jen…že…smysl života…je…..