|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Lhostejnost a arogance lidí
Autor: Lather (Občasný) - publikováno 6.2.2002 (00:35:42)
|
|  |
|
Vybrala jsem si asi docela zvláštní téma. Všem známé a přesto stále aktuální. Možná že už to ani spoustu lidí nezajímá, protože už je to takový každodenní stereotyp. Na srdci mám lhostejnost a arogance lidí.
Lhostejnost lidí už snad ani nemá meze o tom by se dalo psát až až, ale já, jakož to mladistvá mám na srdci aroganci starších lidí vůči NÁM MLÁDEŽI. Možná si teď myslíte, že všichni jsou to MLADÍ A DRZÍ SPRATCI, ale opak je pravdou. Spousta lidí si na nás MLÁDEŽI vybíjí zlost. Nepočítám sem učitele :o).
Takové střetnutí s MRZOUTEM zažívám každé ráno v metru. První co nastane při nástupu do vagónu je to, že mě ty ŽENSKÝ sjedou očima od hlavy až k patě. Řeknu vám moc příjemnej pocit to není. Chápu že v metru na sebe lidi koukají, ale to byste museli vidět ten pohled, je v něm stoprocentní rozdíl. Vždycky když na mě ňejaká taková, od oka nepříjemná ženská, ČUMÍ, hned mám zkaženou náladu. Velkej problém je v tom, že takovýhle lidi (hlavně starší ženský) si všimnou každýho nedostatku jakej na sobě máte. První chybu, jakou jste udělali je, že jste se namalovali a upravili, to pak těm lidem vře v žilách krev. A když v létě máte krátký triko a máte co ukazovat, tak to by vás ty ženský, který pod svejma volnejma tričkama schovávají pár kil navíc, nejradši zabily. Nechápu to. Vždyť když oni byly mladý, tak nechodili v hábitu ne? Jo časy se mění, já taky za pár let nebudu nosit uplý trička, ale přece mě kvůli tomu nikdo nebude kritizovat a odsuzovat.
Ale teď k tý aroganci. Víte, vždycky jsem patřila k těm, co starší lidi pouštějí sednout a když si na něj někdo stěžuje, tak to odkejve a stydí se. Zjistila jsem, že je mi to prd platný, když si na mě stejně všichni dovolujou. Jo, starší lidi nechávám sednout, ale jinak si už nic nenechám líbit.
Nedávno jsem šla s kamarádkou po Praze a kolem nás na chodníku prošla ňejaká paní s dvěma taškama. Chodník byl dost širokej na to, aby tam prošel ještě čtvrtej člověk, ale paní se rozhodla, že nebude uhýbat a vezme to rovnou přes nás. Vrazila do mojí kamarádky tak nehoráznym způsobem, až se na mě kamarádka svalila a ta ženská k tomu ještě dodala: ,,UHNI!". Tak to byla moje poslední kapka. Otočila jsem se na tu ženskou a říkám : ,,Nechcete si strčit ještě jedou? Já jsem tu taky."Na to se ta ženská na mě tak podívala, že už jsem čekala kdy mi vrazí facku, urazila se a šla dál. Pak si všichni lidi kolem nás šuškali: ,,To je ale drzá holka. To je ale mládež." Víte, v tu chvíli jsem se necítila jako hrdinka, když si tohle o mě všichni šuškali, ale copak jsme mi MLADÍ ňáký boxovací pytle nebo co? Víte, kdyby se ta paní otočila a řekla pardon, místo dodatku uhni, tak bych ani nepípla. Mi mladí se za všechno musíme omlouvat a oni si jen tak strčí, projdou kolem a budou povídat o tom, jakou dneska máme zkaženou mládež? Vždyť to není fér.
Každý den zažívám to, jak do mě někdo v metru dloubne, no dloubne, spíš dá pěknou herdu do zad loktem. Což vám můžu říct, že to dost bolí a je to ten nejlepší budíček po ránu. Nechci tu víceméně urážet jen starší lidi, ale když do mě dloubne ňákej mladší člověk (15-25), tak se s vjímkou vždycky omluví a usměje se, ale když mě čirou náhodou někdo starší praští svojí velice důležitou kabelou, div mě nesrazí na zem, jsem to já kdo je vinen a plete se. To pak na vás hoděj takovej hnusnej obličej, že je vám z toho až špatně.
Já nesnáším ten výrok "Co je to dneska za mládež." protože starší generací se už nikdo nezaobírá. Starší , respektive staří lidé mohou všechno, a mladší nic. Jediné co mladší můžou je snášet kritiku a drzost ostatních. Řekněte mi, kolikrát denně do vás strčí starej mrzutej pán a seřve vás, a kolikrát tohle udělá šestnásctiletej kluk? Neříkám ,že všichni jsou takoví, vždycky se najde i červivé jablko mezi těmi náctiletými a zase naopak neříkám, že všichni starší paní jsou děsné semetriky. Určitě to tak není, ale já mám na takovéhle STARÉ MRZOUTY a ZAKŘIKNUTÉ ŠESTNÁCTKY zatracený štěstí.
 |
|
|
