Večer co večer
chodily s černými natupírovanými
pudlíky
zatímco oni plavali
do Sargasového moře
pro smyšlenou nahotu
která na ně chvíli čekala
Stali se dočasně hady
co překonávají splavy a zdymadla
aby vyvedli monté
a poté uhynuli
(a nebo ještě hůře
aby se vrátili na počátek
svých cest)

A pak je vyvolávali
a oni seděli na kavalcích a nechtěli
se hnou z místa
Nechtěli otvírat
krabice od bot a od cukroví
na kterých se vyjímaly
známky modrých Mauriciů
- tehdá ještě laciná záležitost...
Nováčci
Nováčkové ve všem začátečníčkové

Nevěděli kde jim hlava stojí
Tloukli čas v kulečníkových
hernách kde jim z klevet stavěli
kukaččí hnízda
a pozoruhodné věže jako
obranné střílny zase bourali
na počkání
Cizí štětky se jim třely o nohy
jako revoluční písně o duše
a vlaštovky štěbetaly
jakoby nadávaly do kurev a do hajzlů
(nebo se na oplátku všemu a všem
prali a váleli v blátě
zpití pod obraz
aby čas k nim byl milosrdnější)

Nakonec se vrátili
ze svých cest
unavení ale stále trochu mladí
a viděli jak z natupírovaných pudlíků
vyrostli Mefistofelové
kteří jim v podobě mateřských
znamének zalezli
do výstřihů...
...a když je zmáčkli na těch velikých
černých místech
začaly samy mluvit jako panenky
(vzpomínáte?) o tom
že kouření a chlast může zabíjet
ale oni dávno věděli že stejně
tak může zabíjet
i láska
nebo smrt
nebo štěstí
nebo zmar
stejně jako Sargasové moře
a spousta jiných moří
kolem dokola

V tom se s nakonec shodli

***