V kuchyni svítím snad proti duchům
měsícem kterého je sotva půl
Přes zeď se smějí od ucha k uchu
odněkud zpívá
Aznavour

Každá noc stejná každá noc jiná
když den stůl rázně převrhne
Rukou vždy tápu uprostřed klína
té která není
té která je

Je to tak stejné málem k udušení
polykat prázdno vprostřed tmy
té která je a té která není

Jen se mi chechtej
Charlesi!