Bolí mě u srdce, když vidím jak se trápí.
Bodejť by ne, z té veliké ztráty.
Já nemohu mu nijak pomoci on žal v slzách utápí.
Nikdy jsem neviděla slzu téci po jeho tváři,
až včera jsem poznala jak ho to na kolena sráží.
Je to skvělý kluk, samá legrace,
avšak teď ho doprovází jen stres a frustrace.
Moc mě to trápí, nevím jak dál,
jsem na dně když vidím jak je sám.
Když se přes to všechno snažím smát,
na jeho tváři není ani stopa po tom, že by byl rád.
Nemůžu se na něj podívat, jinak by mi zrudli tváře
a byla by vidět ta krutá lásky záře.
Užírá mě to, nevím jak dál.
Když ho vidím mám mravenčení po celém těle,
avšak když mě osloví, skloním jen hlavu zbaběle.
Nemůžu to snésti dál,
velice těžký je ten lásky žár.
To pouto lásky mě k němu tahá čím dál blíž,
pak se probudím a říkám si: ,,Vždyť sníš".
Láska jak trám i hory přenáší,
někdy to vypadá, že mě spíš nesnáší.
Jeho úsměv je to největší potěšení,
až do té doby než nastane to zděšení.
Už mi zase rudnou tváře,
ničí mě ta lásky záře.
|
