Dveře za tebou
                                                                                 hlučně uskříply
                                                                                 věčnou poloosu
                                                                            mezi předtím a příště.

Stal se ze mě had,
svinutý krutou bolestí
v tmavém koutě pokoje,
hladovějící touhou a smutkem. 

Po několika dnech
se kůže oddělila od těla
a já zůstala svlečená,
bolestivě obnažená,
s vibrujícími smysly.

Všechno zůstalo
v šupinách kůže,
ve svlečených měsících
minulých nov a úplňků
tvých doteků, vyznání,
objetí a slibů. 

Jak dlouho ještě bude trvat,
než moje pomalu dorůstající
nová podoba přestane bolet?