Koupel v paprscích slunce,
chladivých jehličkách omámení
co můžu dělat, když je
spokojená duše má
není třeba ničeho
spojení myslí
ve spánku jsem daleko odtud,
sny co se zdají snad platí i nyní,
ale něco je opět jinak
neustálý vývoj k ničemu,
kdy má přijít smrt, kdy zrození
a kdy zase život svůj budeme přežívat
v odlescích bídy a pokory
Tvoje oči daly mi naději,
nikdy totiž nepřestaly věřit,
že každý z nás v
sobě něco dobrýho nese
a bolest našich duší prozradí,
kdy zrazujeme sami sebe