Dobrodružný den

 

 

 

 

Je ráno.

Otevřu oči, zvednu se a náhle, co vidím!  Krásný dlouhý pozdrav od šedobíle královny.

Běžím do koupelny.

Tam si oči umyju , opláchnu obličej a vyčistím si zuby.

Pádím do pokoje.

Jedna ponožka, druhá ponožka! Moje punčocháče zachvíli mi budou malé. Tílko,  tričko, mikinu a svetr! Hopla zasekl se škrk! Nervy drásají  a já drásám zipem! Hotovo, jenom kombinézu na to, boby popadnu a letím!

Jenom vyjdu ze dveří a uvítají mě malé  sestřičky a bratříčkové, kteří se prohání vzduchem za chladného zimního vánku.

Kopeček!

Ten si rád vychutnám!

Cestou nahoru se mi těžko jde, neboť zapadám do sněhu jako do tekutého písku v mokřinách Amazonky.

A co při cestě nevidím! Krása pro moje oči a ducha!

Těžký sníh ještě od včerejška na stromech popadaný, který ohýbá větvemi velkých zelených veteránů a podává si ruku s čerstvě napadenou peřinkou bílých perliček.

Už sej tam! Na vrcholu mé hory!

Nasedám na boby, chytám se špagátu a jeduuuuuu!

Frčím a válím to jako sporťák na pouličních závodech! Smrček, smrček tam a já vyhrávám! Jsem nejrychlejší!

Oh ne! Iglů!

Při nárazu do iglů jsem vyletěl z mých bobů  na malou chvíli, jako by se zastavil čas, letím jako pták po nekonečné obloze,nebo jako kosmonaut ve vesmíru si pluju, a  ta volnost a svoboda…

Ovšem  vše v mžiku oka  skončilo a já dopadl  na zem. Ovšem sníh jako velká plachta nebo obrovská žiněnka jako v tělocvičně mě vynesl opět na horu a dopadl jsem jako do vyprané, peřinky vonící Silanem..

Když se vracím domů, tak slyším, jakoby se semnou sníh loučil a těšil se, že s sním zase půjdu někdy hrát. A už se těším na zítřek, kdy zase půjdu čelit velkému dobrodružství.