Tam za nocích měsíčních Když vlci vyjí skrytí vhoušť Já městem sama chodící S duší pustou jako poušť
Vidím v dáli skálu vysokou jak má být A při tom pohledu netoužím již dále žít A tak deru se skrze houště zpívající noci Ach promiň mi to, drahá lásko, není mi pomoci
Já deru se vzhůru, noc a smutek naděj mi dá Naději, tak sžírající duši, když skočíš, křídla máš A tak tam jdu, strach netížíc mne Nic nečekám, prázdnota trávíc mne
Však nejsem samotná a nikdy ani nebudu Já nechci zabít sebe, jen tu dravou obludu Je tam, uvnitř, v nitru mojí duše Cítím ji jak saje, drásá, hryže, kouše...
Já nejsem sama a také nikdy nebudu Znám své klady-jsou to mý přátelé Až zbavím se té příšery, staré větve u dubu Miluji vás a tak slibuji, pozdravuji zemřelé
Skáču, letím, nemám zdání kam a proč Má mysl náhle volná, zaplavuje mne radost A přede mnou je zem, duše křídla má, našla jsem si most Vím přesně jak to je, vždyť život je jen kolotoč...
Je úplněk a vlci vyjí Zas někdo skočil, dali mu lílii Havrani, ti posli smrti, zobáky ti klepou do okenic Ty hledíš na ně přemýšlejíc, víš přesně co se stalo-všechno a nic
Tam za nocích měsíčních Když vlci vyjí skrytí vhoušť Já městem sama chodící S duší pustou jako poušť
|