Sluneční svit do mísnosti vniká a skrze okno proudí vzduch plamínek pod hrncem - neklidně se zmítá a do bublajícího ticha bzučí pár much
Nozdry se roztáhly a oči zazáří tak jako sirka, kterou si škrtla vůně ta mámivá na smysli mé doráží a já jsem pohlcen do snové krajiny světla
S každým soustem, jenž utkví mi na jazyku cítím chuť času, kdy dýchali jsme stejný vzduch S každým soustem, jenž polknu a bez povyku nechám projíždět tělem svým mrazivý vzruch vidím tvou siluetu tvořenou z páry slyším tvůj hlas ve varu vody Má lásko snová, má ženo svíčková ty co prošla si žaludkem mým. užírám, chutnám a jím vše co si dala mi a vše co sním. |