hoří

 

konečkem vlasu do rozlitý kávy

klouže slunko

jako kdybys v noci navlík korále

zas lítaj

vzduchem do dlaní

všem roztleskanejm tapetám

 

 

 

 

tak teď mě nech

 

- škrtla bych

zápalkou

 

 

 

 

je ráno

co z misky ještě trčej zbytky nití

že nic

jen trochu toho kouře z pokroucenejch těl

a závrať vždycky pod oknem

nestačí

 

- najednou

 

už ani

 

k doznání

 

 

 

 

 

víš

 

asi že hoří

špatnej den