Na obloze do zlatova vypečený pecen
ruce, hrozen, panna, hlava lva
čas jako kdysi stále ukusuje
skrz vítr šalmaj zaznívá
A přec vše se zjinačilo, až dech se tají
za schodů devět co hned vedle
i za vaše staré údy zkřehlé
stříbrných třicet houfně vybírají
Že vás to nikdy nenapadlo ?
A jací jste bývali obchodníci..
Už zdaleka starý kyne mi přítel
a trpělivě vysvětluje s umem
jak skrze sefiroty bytí
nakonec dobelhat až ke Koruně
On mlčí slovy, já mluvím tichem
Asi už dlouho neměl žáka, když spokojí se s tak hloupým jako já
Malkuth, Yesod, Chesed, Daath..
Pavoučí prsty stínů mění
kamenné stély vůkol
v litery Sefer Jecirah
Pokládám kamínek dle zvyku jenž tu kdysi bytoval a odcházím
Secher Zaddik livrocho...
|