Teploměr na nule,
a já tu strnule na papír civím jako to batole.
Jako to batole,co sedí na stole,baští si kremrole
se divím.
Své vlastní prázdnotě mysli.
Úplné absenci rozumu.A abych nasadil tomu korunu
pár písmen vkládám do listu jak bublinky v komiksu.
Prostonohý i prostovlasý,prostě bez klobouku bos,
prostoduchý,sprosté mysli unikám jak nepozvaný host,
jenž usedl ke stolu. Ha!
Příslušník od sboru:
Dej ruce nahoru a bližnímu odpust svému co jsme si.
I vy jste si?
V rámci svého hororu sfárali až do dolu
za poznáním,že nahoru
nelze se jen tak hrnout?
Ne,nepropadat naději a přiznejme si raději
že nenaučíš trávu růst
a další půst
v životě vlastním už nedopustím!
Či neodpustím?