Ondrej Kern (Občasný)

osobně tomu říkám "dynamický verš", teče, rychle, všechno dělá spojitým. To taky rychle. Jako tohle město. Tahle forma je vynucená, ale ne mnou. Blíží se dění, fantazíruje poskrovnu, resp. v jiných hranicích, nenapomáhá imaginaci, dokumentuje fantasmata. Je to forma, která dokáže podmínit obsah. Stejně to dělá verš vázaný, ten ale uhýbá. A jestli to je epické, pak snad v Brechtovském slova smyslu. Neosvobozuje.