IX
oslovila mě
dotkla se mě
byl to dopadající červenec
křik želvy usychající na slunci
v poušti
pod zmateným sluncem
vyslovila svou lásku
jako víceslabičnou oběť bohům slasti
vyřízenej jsem z ní teda byl
konečně v nedohlednu
v mezihvězdnu mezi síly zakletý
mezi stíny rozepjatý
s pařáty
jako když orel snídá vlastní vejce
a zírá z výšin na oba národy
soupeřící v té bitvě o velikou horu
horu hoven
a pak
zabitý
na kůži vytetovanou moucha tse-tse
třásl jsem se
když mi zatlačila víčka
a potom zpívala obdivnou píseň
o fantómech vraždy
a obcovala se šamany
jako zkrvavená laň
běžící za úplňku
korytem vyschlého potoka
zanechávala za sebou
stopy své vášně
na kameni vyryté značky
své bezmezně drásavé odvahy
vrhnout se do nebezpečí vztahu
s minimální garancí
je tak šílená a dojemná
a letí vpřed
za prvotním větrem
před nímž už je jen ryzí nicota
ta kaňka života
padající na dlažbu vlastních
nesplnitelných snů
je tak krásná
číše upitá
když klopýtá
aby mi změřila tep
zrychlující se až kamsi k nekonečnu
ona je
|