Bylo nebylo, jedno stavení,

Kde byli lidičky stále zhulení.

Žila tam Popelka, sestra a macecha,

Každý den chodili společně na plecha.

Rozneslo se v širém kraji,

Že je czechtekk, systém hrají.

A Popelka praví máti:

„Pustíš mě tam zaskákati?“

„Ty chceš pařit zase?

  Chlastat jako prase?!

  Jestli se tady nudíš snad,

  Můžeš jít s Jeníčkem dýlovat!“

Kdepak třídit ňáký hrášek,

Dala na stůl bílý prášek.

„Co, budeš tu dlouho stát?

  Koukej to jít rozbouchat!“

Jen co matka zamkla klíč,

Běží děvče, běží pryč.

Stojí v lese, bohudík,

Už jde stálý zákazník.

„Nazdar vlku, co bys rád?“

-„Trochu pika, máš tu snad?“

Rozevřela svoji dlani,

Na ni leží malé psaní.

A v tom na ně:  „Hola, hola!

Začal czechtekk!“ Jeník volá.

Všichni tři už za chvíli,

u beden a pařili.

Karkůlka křičí: „Vole!

Mam tu prima koule!

Mám jich tři sta, na mou věru

A sama je nesežeru.“

Kamarádsky se podělili,

dostali všichni, co tam byli.

Popelka na prince kašlala,

S dýžejem si to tam rozdala.

Toho dne na velkém kopečku,

Vzala si dědka z perníkového domečku.

Šťastně až na věky spolu žili,

Sjetý byli každou chvíli.

A tak v pohádkovém kraji,

Sound Systémy dodnes hrají!