Konec školy

-Čau, to jsem já, tak už jedu domů. To víš, trochu se to protáhlo, je to jednou za rok. Ostatní ještě sedí, hlavně tělocvikář, to bys nevěřila, kolik toho snese! Cože? Počkej,  tramvaj rachotí…no už můžeš. Kdože přijel? Babička? A proč jsi mi o tom nic neřekla? Zapomněl, zapomněl, mělas mi to připomenout, měl jsem starosti s vysvědčením. A jak dlouho se zdrží? Odveze si kluky? No jo, mají vlastně taky prázdniny. Vysvědčení měli dobrý? To ujde. Cože dělali? Skákali a rozvalili postel?A kde bude spát babička? Na mojí? Kristepane…Ne, nic jsem neříkal. Víš co, tak já se na tu oslavu ještě vrátím a pak se vyspím v kabinetě. Notor tělocvikář vybral tu hospodu naproti škole. Nonstopáč, ale slušnej! Babičce teď určitě chybět nebudu, ne, ta si chce povídat s tebou. Ráno přijdu a pomůžu jim s kuframa. Nebudu nevyspalej, Krista, vyspím se v kabinetě. Tak zatím.

   Když tramvaj zastavila, vystoupil a přešel na zastávku opačným směrem. Podíval se na jízdní řád a vymačkal číslo. – Ahoj, miláčku, můžu se stavit? Stala se mi taková věc, mám doma tchyni a dozvěděl jsem se to teď. – Můžu do rána. Chvíli poslouchal: - Seš zlato, podíval se na hodinky: - Za pět minut mi to jede, takže za deset jsem u tebe.

/6.července 2007, 17:10 hodin/