|
Tohle měl být sonet pro Josephinu Baker sonet třikrát 4 plus
2 verše ale… něco do toho vlezlo paradoxní ale který je
vyčůranější než logika 4+4+4+2 = x tohle ale který si člověk
schovává na konec paradox který je jak deštník proti suchu
deštník proti příznivý předpovědi počasí deštník proti happy
people i proti flexibilitě v mladém dynamickém teamu proti
rychlejšímu připojení deštník proti všemu co je grátis deštník
proti prosperující ekonomii deštník proti biozemědělství deštník
proti pokroku deštník proti tezím antitezím a syntézám deštník
proti úspěchům psychiatrů deštník proti teoriím v praxi deštník
proti ideálním řešením proti nezvratným důkazům proti prodejcům
i majitelům deštníků deštník proti deštníkům a nakonec proti všemu
až k úplnému pokrytí až k nepropustnosti až k naprostý izolaci deštník
který se nakonec zaklapne a není už fakt
nic
jen nekonečno
a deštník
(v této chvíli můžeme uvažovat o tom že
na počátku byl deštník.
Na počátku byl obyčejný
žlutý složený deštník ergo nebe bylo
čisté než přišly první
mraky. I rozpršelo se, tu vznikla
ruka, která rozevřela
deštník. A k ruce byl
stvořen člověk, nad nímž
ruka deštník držela. Déšť
přešel, louže pokryly
vzniknuvší zemi a člověk deštník
složil. Nevěděl, co počít, neb byla tma, nevěděl však, že je tma, ale myslel, tedy byl
a měl deštník. Prekérní situace.
I obrátil se člověk k tomu,
kterýž ho stvořil a pravil: „Dej
ať nejsem
v této pustině s tebou
sám.“ A bylo
světlo, nejdřív jen bod, obdélníček,
pak obdélník, čím dál blíž. Před člověkem
se zastavil, jsa velký jak plátno.
fájf…
foor…
tsrii…
tuu…
uan… i spatřil člověk
na plátně
tančící Josephinu
Baker. Natáhl pravou rukou a nahmatal
dívčí rameno. Ejhle
byla vedle něj žena. Tu se před ním otevřely
první dveře s nápisem
exit, a člověk s ženou
vyšli ven na ulici
města tyčícího se nad zemí, jež pluje na vodách.
Začínalo pršet člověk chtěl
rozevřít deštník ten se však
ztratil neznámo kam) ale tohle
měl být jen sonet pro Josephinu
B. ale řikám vám něco
do toho vlezlo
tim to začalo. | 
