Ve svitu měsíce
zúžené zornice,
jemné chvění...
polévku z oměje
dosyta dopřeje
noční bdění.

Naposled vysvlékne
z pěkného nepěkné,
smyje šminky,
chodidla zastudí,
chystá se osudí
pro vzpomínky.

Bez rukou, bez nohou,
utíkat nemohou,
jen se plazí
náznakem úsvitu
bez vůle, bez citu,
němí vrazi...

Dnes v jejich objetí
najde a zpečetí
-zvláštně bledý-
úlevu zakletou
v lahvičce s vinětou
naposledy...