Uschlej motýl pod rovem prachu v zašlé sklenici
připomínka čehosi co už není
barvy jeho vzletných vzdušných básní do prázdná se ztrácí
ztrácím se s ním svým snem bezesným
mihotavým srdcem úděsným
Zhroucený motýl na dně sebe sama a láhve v polici
co omylem smrt pro něj skryla
pro něj nic už nezmění se v nenávratné nerovnosti
v nerovnosti sladkých pocitů a pitomosti citů
světlem bez úsvitu
Jen hmota co s prachem splyne když motýla sypu ulicí
ulicí jež sama v prachu svém se ztrácí
už slunce nevyjde a měsíc hvězdy nebem neprovází
zprovozeny dny i tlukot srdce prorazí se v nicotu
jež s motýlem rozpráší mne po plotu
|