Z těla svého mrtvého odcházím,

tedy alespoň prozatím,

opojen jsem snad nirvánou,

mou duší ještě nepoznanou.

Cítím lehkost, krásnou prázdnotu,

bezstarostnost a nekončící jistotu,

že nehmotně existuji dál

a dívám se do dálek, jichž bych nikdy nenadál.

Myšlenka žije dále,

nekončící stále,

jediná, schopná stálého života,

myšlenka, která nekonečně mihotá.