Rameno sépie má oči rozsvícených aut
Ta šedá stuha naděje všech chvátajících v času
v noci je tajemná jak plazící se astronaut
Kovový vítr v poli betonových klasů
Tam v hrudi přírody dál tepe asfaltové srdce
poháry parkovišť když plní po okraj
Však na rtech měst nám zachutná jen trpce
Skrz zuby sídlišť proklouzne jak hranostaj
Pohltí davy v plechu oblečené a cíl je na dosah
Zvolna si myje dýmající prsty v lesklém chaosu
Duhové slzy rozhoupe všem oknům na řasách
Kaňonem s cihel pokroucená odplazí se k obzoru |