REFERENDUM
V neděli jsme se vydali navštívit jednoho kamaráda do čtvrti Matoto. Když jsme se však marbanou a taxíkem dokodrcali do Gbesie a chtěli pokračovat v cestě, přejelo kolem nás vojenské auto asi s dvaceti vojáky, kteří dívaje se na nás naslepo vystřelili několik  nábojů se slzným plynem do okolní obydlené čtvrti. Po chvilce, když jsme se otřepali z šoku, jsme změnili plán a chytli jsme si taxíka směrem na Landreah, do čtvrti, ve které bydlíme. Ozbrojení vojáci, kteří teď už byli rozmístěni na každém rohu, měli nahánět lidem strach, aby nevycházeli ze svých příbytků. Měla se údajně konat manifestace opozice v souvislosti s referendem. V referendu se bude rozhodovat o změně několika článků Ústavy, které by umožnily prodloužení mandátu současného presidenta, který je u moci už 17 let. Každopádně všichni už znají výsledek dopředu: ať prý budou lidé volit jakkoliv, je jasné, že k této změně ústavy dojde. Universita, kde mělo už dávno začít vyučování, je do 15.11.2001 zavřená. Jak jinak, vždyť universitní prostředí může být základnou manifestace a tak se pro jistotu vyučování o par týdnů odloží... V pondělí se konala stávka na lyceu v Kipe a tak bylo v utery zrušeno vyučování i na všech středních a dokonce i základních školách, aby se zabránilo dalším stávkám a protestům. Samozřejmě, zrušení vyučování má oficiálně jinou záminku. Jinak se hlavně v centru města a v televizi konají kampaně pro presidenta, jehož heslo je pokrok a mír... Co k tomu dodat? Řekla bych spíš, že v překladu to je regrese a vojenská diktatura...

Projekt ve vesnicích FIDIGBE a MENYI
V neděli a v pondělí jsem navštívila vesnice ve vnitrozemí (asi 130 km od Conakry). Stručně o situaci ve Fidigbe: vesnice má asi 400 obyvatel, existuje tu pouze jedna veřejná škola o šesti třídách, někdy až po 55 žácích. Jsou tam děti i z okolních vesnic a pro nedostatek kapacity se už další nepřijímají. Ti, co si to mohou dovolit, posílají děti do soukromých škol v Kindii nebo Damankanii, takže většina dětí ve Fidigbe nemá přístup do školy, zdravotní středisko je tu pouze pro studující, místní si musí i vyšetření platit, a to dosti draze, elektřinu si mohou dovolit pouze tři rodiny... Když je někdo chudý a vážně onemocní, tak nemá na lékařskou péči, a zemře. Vypůjčenou motorkou jsme se dopravili i do druhé vesnice, vzdálené asi 4 km, kde je situace ještě horší. Není tam žádná škola, ani žádná možnost zdravotního ošetření. Menyi v jazyce Soso znamená písek, což toto místo docela vystihuje. Jde o typickou vesnici o zhruba 700 obyvatelích s jedním zdrojem pitné vody. V obou vesnicích jsme představili náš projekt, který se setkal s velkým nadšením. Další návštěvu ve Foulayi jsme zakončili u manželky rektora university, která nás pohostila. Jmenuje se Madina a otevřeně nám vyprávěla o postavení žen v Guineji. Kdyby to člověk neviděl na vlastní oči, tak by tomu asi nevěřil...

Projekt ve vězení
Nový projekt ve vězení v Conakry se zatím vyvíjí velmi dobře. Po schůzce s generálním ředitelem všech věznic v Guineji nám bylo osobně přislíbeno povoleni ke vstupu do všech vězeňských zařízení. Nyní připravujeme program kursu pro téměř sedmdesát zapsaných vězňů. Během mých několika návštěv jsem měla možnost povídat si s vězni. Devadesát procent z nich ještě nebylo souzeno. Je tu jeden osmnáctiletý chlapec, jehož obvinění zní: svědek. Většina z nich je tu za krádež a také za zavinění nehody v dopravním prostředku. Jsou tu také lidé za špionáž nebo vagabundství... Zítra se jdu podívat na zahájení kursu alfabetizace ve čtvrti Coleah, které budou probíhat 7 měsíců ve čtyřech krejčovských centrech... Mohla bych pokračovat, ale bylo by toho asi moc najednou. Až se vrátím, tak vám budu vyprávět všechno... Pevně věřím, že si to na tomto světě můžeme udělat mnohem lepší....