Do bílé loutny křehké lístky tiše padají

Z krajin kde země leží, a obnažuje prsy

Na struny z porcelánu svoje písně brnkají

O roztažených stehnech hor kde rostou trsy

U okna konvice je zrudlá od červánků

Jak useknutá hlava draka páru vydechuje

Rty kroužící jsou ptáci nad lagunou šálku

Čaj dunami jazyku již v karavanách putuje

Myšlenky, ty žabky zelené se množí jako žampiony

Když  horký šálek v dlaních držím za soumraku

S večerem lampy ožívají, v hladině žluté lampiony

Do sukna noci měsíc bledé ornamenty šije z mraků