... O ČISTÉ STUDÁNCE ...


Někdy občas zajdu za svou sestřenicí Markétou,co bydlí o tři domy dál, 
na kus řeči,jen tak si popovídat,co život přinesl ... 
Jenže to není jen tak ...! 
Její dvě děti jsou právě v tom nezvídavějším věku ...
Tomáškovi bylo osm a malé Petrušce pět ... 
No ...
Tak to si teda můžete myslet, jak dovedou s člověkem zamávat ... :-) 

A když už je tak kolem sedmé večer a já tam přijdu,
hned ve dveřích slyším: "Strejdo ...! Pohádku ...Vyprávěj nějakou pohádku ...!"
Už se to stalo skoro tradicí ...
Když už tedy něco mám vyprávět,tak ať to tedy stojí za to ... 
Aby ta drobotina taky nezapomněla,že u nás na té hornaté Moravě bylo 
a ještě stále je jakési to lidové nářečí, tak jim ty "pohádky" 
vyprávím v "téj svojéj domorodéj řeči ..."

Protože na Zlínsku se setkává nářečí z více krajů, tak to taky podle toho vypadá. 
Trošku jsem se to naučil mixovat, to nářečí, takže jednou se Markéta vyjádřila 
nějak v tom smyslu, že to, co vypouštím z té "huby nevymáchané", 
je nějaký "Valašsko-slovácko-hanácko-český dialekt ..."
Zkrátka že jsem " hotentot", no ...!
A tak jednou,bylo to v létě,jsem tak přemýšlel,co jim zase vymyslím nového ... 
A takhle to dopadlo ...


"Strejdóó ..." Žadoní Tom. 
"Povídej nějaký příběh .." 
"Tož to ja ... A máš napsané úkoly ...?"
Ptám se ho věcně,protože povinnosti se plnit musí ...
Kývne svou ježatou kebulkou,že prej "Jo...!" 
Vidím,že už i Petruška poposedává velmi netrpělivě ... 
Je třeba začít ... 
Markéta chystá něco dobrého k večeři a vím,že taky už má našpicované uši ... 
Vždycky se totiž skvěle baví na můj účet ... 

Tak tedy začínám ...
"Bylo ... Nebylo ... Před dávnýma a dávnýma rokama ... Ve velice vzdálenéj galaxii ... 
Tam,co kdosi vylél celý kamion mléka a proto sa to včílkaj menuje Mléčná dráha ... 
Na jednéj planetě ménem Země ... V jednéj vesnici v horách ... Je rybníček Brčálník ... 
Přes deň je taký nijaký,ale jak sa zetmí .... Oj ..joj...joj...! To sa tam dějů věci ..." 
Tomášek se hned přidává a povídá: " To známe z večerníčku ... Nejdřív to ve vrbě lupne, 
pod břehem pukne,ve vodě zašplouchá a pak se tam objeví rákosníček ..." 
"Tož to ani omylem ..." Usazuji ho přísným pohledem ... 
" Já myslím tu našu studánku pod lesem,kterů ste si tak pomenovali a pasovali na rybník, 
jak kdyby byl bůhvíjak morově veliký ...! No ale poslůchajte dál...! 
Protože tam kterási sviňa škaredá cosi vyváďala,ostál po ní pěkný bordel ...! 
A ten váš rybníček je včil špinavější,než kdejaká pajza ...! 
V noci okamžitě emigrovaly všecky žaby,myslím aj s pulcama,
protože sem tam neuhlédl ani jedného ... 
Ale to néni všecko ... 
Dnes odpoledňa tam tak stojím a špekuluju,co s tým budeme dělat a najednů ... 
Jsem ho uviděl ...!" 
Udělal jsem menší pauzu. 
Děti byly velmi napjaté ... 
"Dobré je to,vypadá to,že se jim to snad líbí ..." Pomyslel jsem si a pokračoval dál ...
"Takový malý trpajzlík,co je v pohádkách ... 
Snáď to aj mohl byt ten hejkal,nebo něco podobného ...
Třebas to mohl byt kříženec obojího ... To víte ... 
Aj pohádkové bytosti sa modernizujů ... 
Stál tam u teho zaneřáděného rybníčka a nadával tak sprostě, 
že sem enom přimhuřoval očiska . 
Párkráť tam padlo něco aj o tom,že nekeré lidi by bylo dobré nakopat do řiti 
a byl by zasej pořádek ...! 
Podíval sa aj na mne a hned začál cosi o tom,že su také takový jednaký jak ostatní ...! 
Tož to mne morově ale dožralo a hned sem mu to vrátíl ...! 
Povidám: Přestaň tady břeščat ....! Vidět ťa pomály néni ale slyšet sakramentsky ...! 
Bylo jaksi poznat,že sem ho vyvédl z konceptu. 
Povidá: Ty mne vidíš ...?!! Dyť su přeca astrální bytost ...! Tož jak je toto enom možné ...! 
Slovo dalo slovo a za chvílu sme v klidu pokecali o všeckém možném ... 
On si postěžovál, jak sme my lidi banda bordelářská a jak s tým majů 
jeho kámoši plné ruky práce ....
Já sem zasej ponadával na počasí a na politiku, tom on ale zaséj moc nerozuměl, 
ale na jednom sme sa dohodli naisto ... Ta studánka sa mosí vyčistit a dat do pořádku ... 
Aby nenarušovala tu biosféru v přírodě ... 
Popřáli si dobrý zbytek dňa a šli každý po svojéj práci ...
No ... 
A lesti neumřeli,tož tam žijů dovčilšku ... 
A zazvonil zvonec a pohádce je šlus ..." 
Trošku jsem je vyvedl z rovnováhy, protože toto bylo něco nového ... 
Žádná zlatovláska a podobně ... 
"Strejdo ... To byla nějaká divná pohádka ...!" Povídá Petruška ... 
"No ba, ale pravdivá ...! Včil špekuluju,jak to tam dat do rychtyku ...
Dřív,než toho trpajzlíka trefí šlak ...!" Odpověděl jsem jí ... 


Od Markéty jsem dostal potom pěkně vyhubováno za ta sprostá slova ...! 
Bránil jsem se,že to bylo jenom tak na efekt ale připomněla mi , že se 
podílím na výchově a tak podle toho se mám k tomu stavět ... 
A taky že bych sám potřeboval občas převychovat ... 
Ale přesto jsem jí viděl na očích,že se skvěle bavila ... 

Překvapení na mne čekalo hned za dva dny, kdy mi Tom a Petruška oznámili, 
že studánku vyčistili tak, že je tam opět živo ...
Nedal jsem na sobě nic znát. 
" Ale šak já už o tom vím ..." Řekl jsem ... 
" Stavil sa za mnů ten trpajzlík ... Byl vysmítý jak lečo ... 
Že mám za něho pochválit ty dvě šikovné děti ... 
A že jim za to přičaruje ty najvětší lesní jahody v okolí .... Prý teda moc děkuje ... 
Enom aby to tak vydržalo ...!" 

A Tom s Petruškou byli náramně spokojení ... 

Věřte nebo ne ... Já taky ... :-)