21:24

  Teď se balí. Demonstrativně se šel krátce předtím okoupat. Do vany napuštěné po okraj. Klouzavý pohyb žiletky, když se trochu zpomalí u šourku s blonďatými chloupky, pak se břit na chvíli schová pod hladinu a s vynořením pokračuje dál ve škrcených kmitech. Kořeněná vůně stlačeného plynu v podpaží, citrusové želé ve vlasech, cestovní taška s popruhem přes rameno. Stále vzhůru, třináct minut autobusem do vesnice, kde dnešní nocí nasadí parohy jejímu mužíčkovi. Vždycky byl na vyzáblé lolitky s lesklými rty, s maličkou slepičkou mezi stehny připomínající čokoládové zrno v hedvábném vykrojovaném papíru na pečení. Tahle je jiná-Johanka, o čtyři roky starší, prvačka, italská filologie.

  Vařiím si čaj, do konvice, kterou již stačil za tu dobu co spolu bydlíme rozbít. Vrátil se od babičky, potřebuje prachy, ty jeho na účtu mu brzdí exekutorský výměr. Spojil příjemné s užitečným, babka mu dala i hrst laciných oplatků, paličáky. Kratochvilně vybírali kočkám klíšťata, pak zabijí dva ušáky, jednoho pořádně bába, druhého on, nese ho v podpaží. Zvedl se mi žaludek. Nebylo to jen tím odporným zápachem z jeho bundy. Takto to smrdí po souloži lidí, kteří se nemilujou, směs zapařeného česneku a tekoucího tuku. Nacpal ho s úsměvem do mrazáku, kachličky pokapal krví, rozšklebenou černou igelitka se zlatými prskanci pohodil u koše. Zápach zastydlé mršiny budu ráno snídat.

Tak si jdi zašukat, ráno morduješ páteř v plyši, aspoň večer uděláš změnu po věčné agresi herních konzol, pití litrů kávy z nemytých hrnků a focení podprůměrných fotek. Možná to pomůže i našemu soužití, které je postaveno více než na přátelství z dětství na placení nájmu .

21:40

  Je pryč, choulím se v posteli.Vracím se myšlenkami k rannímu záchvatu nedostatečnosti. /Tři hodiny jsem se piplala s pohankovým nákypem, červenou řepou z čerstvé bulvy a šťávou ze zázvoru. Čekala jsem s jídlem na Jardu, spolužáka-přišla mi SMS, že už v úterý čul, že bude mít slepáka. Ve fakultce neměli na něj ani pánské pyžamo, dali žluté, dámské. Také přítel mi tu mou snahu obešel zenovou slušností. Nechala jsem to do rána natruc oschnout, kvasné mušky se nad hnědou masou rojily ve vírech. Málem jsem s tím rozbila mísu, když jsem své poslední peníze házela plastovou nabíračkou do záchodové mísy. Jediný úspěch měla polévka ze sáčku./

intermezzo:

Usínám, s tou nejkrásnější ženskou věcí, kterou někteří chlapi nazývají krámy. Naštěstí mě zajímají jen jemní muži, vlastně jediný.

   Vše se mě v tuto chvíli více dotýká, prostupuje mě, nepotřebuji téměř jíst, ani mluvit. Cítím se konečně více jako žena než androgyn. Cestou na záchod jdu kolem lednice, mám v těle zimomřivou hrůzu,  protože mě ON nechal doma samotnou s tím pokrouceným uzlíčkem stažených šlach. Vše co je uhynulé a skladuje se-je mršinou. Jedno zda králík nebo člověk. Jako na pitevně, výsuvný box s teplotou dvou stupňů, a jak směšně tam působí má meruňkové dřeň! Divné sluchové halucinace člověka s temperovanou fantazií, zvuky, hemžení-jako když někdo přešlapuje na ledových krách ve tmě. Zamykám se v pokoji, tělo i s hlavou balím do deky. Zaspat.

6:24

  Potečené nohy, přilepená stehna rozmazanou krví, na prostěradle nic není. Na černých věcech je vše vidět méně, ať na nohavice vyliju kávu z automatu nebo proteče krev přes prádlo do kalhot. Vytahuju ze šuplíku čtvrtku, v koupelně nad vanou se do ní tisknu klínem, až jich budu mít více, udělám z nich koláž: roucho Máří Magdalény. Ale asi už to nestihnu, světlem a vzduchem pokoje rychle ztrácí výkresy barvu.
  V hlavě mám slova přítele: "Vše co je živé podléhá zkáze". Za dva dny mi vyprchal z kapesníku, měl pravdu, úzkostně jsem chtěla zadržet okamžik štěstí v kusu jeho svátečního kapesníku z tanečních. Ještě si vzpomenu na slova Zdenky, která kvůli pouštění draků klidně jede až na jižní Moravu, "že má pipku pořád jako patnáctiletá holka, protože nejí maso". Ani nevím, zda byl ten králík ta nebo ten. V posmrtné stuhlosti už to důležité není.

Indikace: Persen forte-300 mg, extrakt z pupenů lípy-tři odměřené denní dávky v závislosti na hmotnosti.

Jezdím vlakem domů až v sobotu, jako srab...

P.S.Opravdu nejsem Petr Měrka, jeho cynická grotesknost mi ale paradoxně připomíná vztyčné body mého reálného života, narozdíl od něj je můj pokus o text nesmrtelně vážný.