TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 22.12. Šimon

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

>		Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Nekrolog k úmrtí úmrtí
Autor: swedish_nigg (Občasný) - publikováno 29.11.2007 (14:38:08)

	tichotam (Občasný) - 12.12.2007 > swedish_nigg> Na čtení studie jsem moc líný, raději s tebou budu dál diskutovat jen tak. Chápu proces obsaženosti autora i čtenáře v díle jakožto předpokladů, které autor předjímal. O tom žádná. Jde mi o jinou věc. O nejsvětější trojici jakožto nejsvětější. To, že je v díle implicitně přítomen "autor" vůbec neznamená jakoukoli jeho přímou spojitost s autorem jako takovým. Autor je prostě jedna z postav. Nemusím přitom ani sahat po vypravěčí, který lže nebo zastává protichůdný názor k názoru autorovu, který vyjadřije například některá z vedlejších postav nebo žádná z nich. O autorovi vypovídá naprosto vše, od zvolené délky věty, přes jméno vyskytnuvšího se koně až po obsah promluv postav či vypravěče. Autor je personifikace smyslu toho všeho, nic víc. Vidět v textu věcnou spojitost se skutečným autorem je antropomorfismus. Jediné co mezi autorem v knize a autorem reálným je za vztah, je vztah podobnosti. Pokud autor psal racionálně, je text podobný jeho racionalitě. Pokud psal dejme tomu automacicky, je obsah podobný náhodnému působení tělesných chemikálií a okolních vlivů na jeho řečový projev. Je to ale vždy vztah pouhé podobnosti oddělených jsoucen. Literatura samotná nezahrnuje autora jinak než jako jednu z mnoha odrazů idejí. Když se v knize mluví o stole, jde o odraz ideje stolu. Když se zaměřím na fakt, že z psychologického hlediska je text stavěn nápadně podobně tomu, jak vypadá struktura chápání světa individuem, pak je v textu obsažen obraz ideje autorství. Vytváření nejsvětější trojice je nevědecký přístup. Z hlediska díla je autorskost díla naprosto rovnocená například faktu, že se v textu vyskytuje stůl. Zvýznamění autorství je touhou ega přivlastnit si dílo o sobě. Autorství je ale pouze v nás. Jsme autory děl, která jsou pouhýmí díly. Krása je v tom, že jsou nám tato díla podobná přestože jsou autentická a svobodná - jako vztah křesťanského boha a člověka. Rozhodně mají svou podobu proto, že autor je konkrétní a jsou podobna právě jemu. Nejsou ale jím a to ani z části. Ovlivnění není splynutí ani prorostení. Pojem nejsvětější trojice v rámci textu proto považuji za psychlogismus. Přítomnost implicitního čtenáře i autora samozřejmě uznávám, jen je chci oddělit od přímého vztahu s reálným čtenářem a autorem - potom jasně vyvstává, že není proč ideu autora a čtenáře v textu považovat za nějak výsadní oproti jiným vlastnostem textu. Text má k sobě samému indiferentní vztah, vše je pro něj stejně významné, stejně jsoucí. Literatura právem zkoumá čtenáře text i autora. Nemělo by ale jít o zkoumání jejich propojení, protože to neexistuje. Jde o zkoumání jejich podobnosti.	Doporučil

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli tichotam
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + deset ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game