Sundej si ten podzimní šál, miláčku, škrtí krk.

Popijem víno, viď,- či vodu, rum?

Věř, že točna zimomřivá je, máš krásný úsměv, zakloň hlavu: nech mě mluvit:

Když můj dědek, kus prorostlého dobytka, dělal nátěr tamtomu plotu, co jsi o něj trhala silonky, rád k tomu slyšel hrát rádio. Tahal kvůli němu prodlužovák na 20m dlouhý. Pak se přihnala bouřka a on, že práce končí s první krůpějí na čele. Jenomže všechny ho míjely, svinská náhoda, a on tam stál do hřmící průrvy. Proto mu to rádio začalo z vody prskat blesky a štípat do stehen, než to všechno stačil poklidit. Od těch časů se od práce dědek odvracel než umřel lízlej řezaným pivem.

Sekaný topil jeho rakví celý podzim.

Na jaře jsme topili koťata.

Tlačí se mi ze srdce refrén této chvíle:

Dopijem víno, viď, a načnem večer kousky tvého těla.

Věř, že rovník pročernalý je, máš krásný hrudník, zakloň hlavu: nech mě činit se.