Na tomto místě mi také přijde vhodné psát o mentálně postižených. Mohl bych o nich klidně psát v následujícím tématu, neboť rodič mentálně postiženého člověka to jako křivdu může brát a často nejspíš i bere (jistě by se našly i jiné kapitoly, do kterých by šlo následující zakomponovat, ale nějak mi to nedá napsat právě na tomto místě… třeba to má nějaký smysl). Ovšem z jejich podstaty je důležité začít teď a tady.

Možná, že Vás již napadlo, když je koloběh reinkarnací, kde se vlatně opět berou duše lidí na počátku? Na Zemi jsme se již setkali s názorem, že se člověk převtěluje od nejjednodušších prvků vyskytujících se na naší planetě až ústí v člověka. S tímto názorem se plně ztotožňuji. Pán B-h je všemohoucí a dokáže z hlíny (původně z prachu) postupem reinkarnací zhmotnit živou bytost a vývojem dál vdechnout vývojově vyšší duši obdarovanou tvořivostí a pohybem téměř neomezeným. Teď bych ale raději pokračoval v tématu mentálně postižených. Říkejte si, co chcete, ale takových lidí si musíme vážit. A proč vlastně? Jejich duše se teprve rodí, neboť oni povýšili z „nižších“ živočišných řádů na post člověka. Přicházejí na svět nevyvinutí, protože se před tím s chápáním společnosti jako přirozeného životního prostředí nesetkali. Dost možná před tím byli létajícími ptáky ve výšinách a sledujíc nás shora. Především však nepociťují snahu rozumět lidem a cokoliv se od nás učit, protože mají svůj vlastní svět (čím vyšší vývojový stupeň, tím více vnímá stupně předchozí jako součást svého života, ale již nehledí před sebe; jakkoliv jsme dnes vyspělí, tím více se omezujeme pouze na ten vlastní, příliš upnutý lineární pohled) a jsou si jím natolik jistí, že nepotřebují rozumět světům jiným. Je nesmírně důležité starat se o mentálně postižené a chovat se k nim jako k plnoplatným členům naší společnosti. Teprve se učí, jak žít ve světě tak chaotickém a nepřehledném. Jak se to naučí za svého života, budou prožívat v dalších. Mohli bychom takto na to pohlížet jako na prevenci. Zní to sice dost zvláštně, ale společnost má vychovávat slušné lidi. A naučí-li se to hned v prvním životě, budou předávat radost ostatním v dalších životech. Buďte přijati.

Když už zmiňuji další životy, od druhého a dál, pak procházejí podobným vývojem jako je vývoj nám dobře známým na Zemi – děti, dospělost, stáří. Samozřejmě i prenatální období v podobě životů předešlých stupňů. A pokud jdu tedy proti časové linii, dostávám se k početí, což ačkoliv si nedokážeme představit, znamená prach, potažmo slovo. To jsou věci, které nelze pochopit, nýbrž jen a jedině přijmout, protože jsou to věci prazákladní – pán B-h je všemohoucí. Amen.

…

   Nyní mám prostor zavést téma, dalo by se říci, opět nazpátek. Sice jsem zakončil text kouzelným slovem Amen, ale skončit kvůli němu nemusím. V jaké jsem žil nevědomosti, když jsem končil své modlitby tímto slovem a neměl tušení, čeho jest naplněno. Po nějaké době jsem slyšel otčenáš v anglickém jazyce a hle ono slůvko na konci znělo stejně jako v mém rodném jazyku. Tak se mě jal prvý úžas nad jeho univerzálností. Stále jsem však netušil to nejpodstatnější. A to – význam. Jako teenager jsem poslouchal anglické písničky a dokázal jsem se s nimi ztotožnit, přestože jsem neměl nejmenší ponětí, co mi ta či ona píseň sděluje. Stále je pro mne těžké rozumět zpívaným textům, protože se upravuje jejich výslovnost, aby co nejlépe zapadala do zvukové stopy. Jaký se mě jal úžas číslo dvě, když jsem se dozvěděl z řeči katolického kněze na vlnách rozhlasového vysílání, že ono slovíčko neznamená nic menšího než „Staň se“. Od té doby kladu důraz na význam tohoto slova důstojným vyslovením [ááááááámeeeeeeeeeen].

Motlitba předcházející závěru se tak přesouvá do zcela jiné úrovně vnímání. Vyvstává k B-h jedinému a můžete si býti jisti, že s takovýmto zakončením budete na seznamu, ke kterému se pán B-h dostane. Ovšem, že jsem teď lehce zažertoval, neboť pán B-h nás vnímá okamžitě. Ono slovíčko na konci dává zpětnou vazbu obsahu motlitby tomu, kdo ji vyslovil. V okamžiku, kdy jsme vyslovili cílenou řeč, která by komukoliv ublížila, stáváme se obětí vlastního zla. Spácháme zločin sami na sobě. V opačném případě (modlíme se za dobrou věc), nás pán B-h přijímá v pokoře. A to pak máte jako s člověkem. Člověk Vám v pokoře rád pomůže. Zkuste si ale přijít za takovým, kterého neznáte, nebo kterého jste na ulici před tím pomlouvali. Pak vstoupíte do jeho kanceláře a hle, to je ten pán, co jsem o něm mluvil na ulici tak a tak. Zkrátka zakončení motlitby má převzít univerzální moc nad obsahem.

…

   Přestože jsem rozvíjel jednu jedinou myšlenku (šel na to tzv. od lesa), psal dál a dál, nedostal jsem se k tomu, co jsem chtěl sdělit dalšího. Jakkoliv to bude znít odtržitě, už musím začít, jinak bych to snad ani už nikdy nezařadil. Možná je to maličkost, ale mě dává další střípek do mozaiky a dává také úžas nad tím, jak je celý systém propojený. Znáte dřevorubce nebo lesníky? Cože? Co to na nás zkouší? Fakt je trochu mimo. No jasně, že jsem, ale poslouchejte a zkuste si následující informaci dát do širší souvislosti. Nevím, jak vy, ale já jsem si na nich všimnul něčeho zvláštního. Chi a cha a chacha. Řekne-li se zvláštního, potažmo divného, je to průšvih. Nu, vyjádřím se lépe. Mají cosi společného. Díváte-li se na ně, nemůžete si nevšimnout jejich vztahu k životu a jejich mužnosti. Dámy prominou, ale moc žen z tohoto oboru neznám (omlouvám se, ani jednu).

Všimli jste si toho také? Jak oni jsou rázní, jak se dokáží postavit k problému jako k výzvě. Kde berou tu energii, co je žene dál? Ta výdrž, ten důvtip, ta spokojenost. Ano, oni bývají sami se sebou spokojení. A věřte tomu nebo ne, já jsem odhalil, čemu za to mohou vděčit. Svým rodičům? Samozřejmě, že bez nich by nebyli tím, čím jsou. Dalším faktem však je, že oni bývají takoví samorosti, neřknu-li tvrdohlavci. Už Vás nebudu déle napínat. Náplní jejich práce je práce s dušemi a to doslova a dopísmene. Oni posouvají duše ve vývojovém žebříčku o stupeň výš. Abyste byli v obraze. Takový řetězec tvoří prach, kámen, rostliny, stromy, prvoci, organismy, zvířata, ptáci, člověk (nejsou zde uvedeny zástupci živlů, protože ty spadají do kompetence pána B-h jakožto akční prvky, chcete-li nástroje). Po stupeň rostliny vnímá prvek pána B-h jako naprosto přirozené své já. Od rostliny dál po strom, už prvek dýchá (čím je prvek relativně vyspělejší, tím ztrácí přímé vědomí svého stvořitele). Nejenže dýchá, ale také sám něco vytváří, produkuje. Díky tomu, že jejich náplní není trávit čas (pohybovat se v něm), je jejich bytí založeno na dobru. Od prvoků výše se stáváme stvořeními, hemžícími se kdekoliv nám je to umožněno životním prostředím. Jsme výš než předchůdci, avšak máme o to větší zodpovědnost. A právě zodpovědnost je to, co neumíme přijmout. Odpovědnost být tvůrcem dobra. Jinak hrozí úpadek, tedy zlo.

Zpět, zpět a zpět k „dr.voštěpům“, jinak bych se dostal opět jinam. Naši dobře známí neznámí lesníci pracují s předělem duše od statické (blízké pánu B-h) do dynamické (mám volnost, ztrácím pána B-h z přímého a stálého vnímání; jedině touha po hledání mi poskytuje prvotní blízkost pána B-h, který mi dokáže být pevným základem pro další stavbu mého já, života). Jak to mám chápat? Myslíš, jak si to máš představit? Celou dobu chodím kolem dokola stromu. Strom, na který děti pikají, strom, na kterém hnízdí ptáci. Strom vyspělý a dozrálý, který jednoho krásného dne přeřízne motorová pila v rukou pána v zeleném. Hlavně nebuďte smutní. Byl-li takový strom vyspělý, tedy prožil nepočítaněkrát koloběh jaro – léto – podzim – zima, přichází čas na  transformaci duše. Rukou lesníka sice strom ztrácí svoje fyzické bytí, ale jeho duše se dostává do vyšších vývojových pater. Ani si neumíte představit radost z daru pohybovat se a napřímo množit (zejména druhově). Jo, jo, tomu se říká slast. Vivat lesník, strůjce obrození.

…

   Co bych to byl za člověka, kdybych se také nevěnoval otázce duchů, tedy spiritualismu. Duchovní svět je oproti tomu našemu odlišný v tom, že se tam „každý s každým zná“. Jaká to středověká představa, že se tam na tom světě potkávají lidé v podobě, kterou měli tady na Zemi a že tam vládne mírumilovná atmosféra, svítí sluníčko a dámy nosí slunečníky a páni cylindry. To už asi nebude středověká představa... Avšak pamatuj Nezobrazíš! Tam na tom světě není hmota, nýbrž jen vnímání a informace. V nejvyšším, nedělitelném celku pána B-h je navíc soudná energie, které nejde o přežití sebe sama, ale je směřována nám lidem (našim duším). Jaký to pocit nevysvětlitelně statický, jsme-li před nebo za NIIN. Informace (další subsystém) - lépe vypovídajícím slovem je však úložiště dat. Ať už o samotném fungování systému nebo o jednotlivých prvcích, kteří v něm byly a jsou, ale i budou (samozřejmě ve velmi omezené formě blížící se absolutní nule). Nedojde-li duše nejvyššího stupně, tedy splynutí s pánem B-h – vytvoření celku založeném na uznání nezbytnosti všech vývojových stupňů a pokory před takovým dílem, je duše vymezená vůči nejvyššímu jako jednotlivec. A jednotlivec neunese tíhu svého bytí beze jména. Proto je tu duchovní svět, kde nejsou přímá pojmenování zapotřebí. Jsou jakési cíle, kterých by ráda každá duše dosáhla a těmito cíly je prostoupena. Když to řeknu pozemsky - "dvě duše se potkají (nehodí se říci slovo okamžitě) a znají se navzájem". Oni se nemohou vzájemně ovlivňovat, protože tvoří užší celek systému pána B-h. Nemohou na sebe „ušít boudu“, nemohou se hádat. Oni se ze své přirozenosti uznávají a čím jsou blíže znovuzrození tu na Zemi, tím více ztrácejí informace o své minulosti. Nepátrají po tom, jaké byli, důležité pro ně je, jaké jsou. O čem to pořád mluví? A jak je to tedy s těmi duchy? Už to konečně řekne, nebo ne? Spirála: pozemský život – duše – pozemský život (a kéž by už konečně jednota celku se samotným pánem B-h) rotuje. Jak duše přechází práh (smrt), přenesou se všechny její prožité a nastřádané informace obecně z nevědomí do úložiště. Duše po očistci je tak zbavena původních informací a přijde-li správný čas, přechází zpět na Zem. Tedy to, čemu my říkáme vyvolávání duchů, je napojení se na databanku informací spravované zvláštním systémem. Jsme-li hodně citliví, dokážeme cítit informace a jsme-li ještě více (skrze fantazii) dokážeme zhmotnit takové informace, protože v systému je uloženo všechno včetně popisu postav pomocí barev (nikdy ale nečekejte přesnou podobu odstínů, protože by systém byl zahlcen zbytečně příliš podrobnými informacemi). Nutno podotknout, že tyto informace nejsou poskytovány pro zábavu. V takovém případě systém vyšle jasnou zprávu, aby si dotyčný uvědomil, do jaké úrovně svým jednáním vstupuje.