*
Bývala jsem škodolibým hráškem
pod baldachýnem princezen,
který je do zad tlačíval
vždy když uvěřily,
že svět se vejde do kočárku

udivenou posluchačkou Palečka,
který noc co noc vypravoval
o tajemství baculatých andělek
a hříchu Magdaleny,
o prvních detonacích rozkoše
v gotických věžích o svaté půlnoci

.

i teď když rozhlédnu se…
stále se vytrácejí…

strážníci citů s dobovými pouty touhy
- zatknout milence na lavičkách,
kteří do měkkých dřev zády vyrývají
modlitbu za nahotu
sedící obkročmo na nevinnosti

.

i já tenkrát byla
jen nedočkavé dítě
vprostřed vzduchoprázdna přivábené
nedočtenou pohádkou

zatímco mi milování
na listy večerníčků
otisklo svůj jízdní řád
*