Zamiloval jsem se do Ivy Fruhlingové. V kině jsem už dlouho nebyl. Nerad chodím do klubů a rád si povídám ve tmě. Stále nepiji alkohol. Tento měsíc jsem oslovil několik dívek a v žádné nenašel nejistou modelku, která se vrátila z Paříže do Litvínova. Žádná nesklopila oči, když jsem zavadil o její loket. Ani dnes vědci neobjevili Temnou hmotu. Já ji našel v prostěradle. Obklopovala Terezu a neslyšně ji hladila. Vlastně ani já nic neslyšel, ale ta dívka ze snu vzdychala… Pak sebou trhla a mně to došlo.

Několikrát do roka se zamiluji. Dnes to byla dívka v metru. Poslouchala Ivu Fruhlingovou a kousala si dolní ret. Když bylo metro v pohybu, potichu si zpívala, protože ji nikdo nemohl slyšet. Já slyšel jen La muerte a ona se zastyděla. Připomněla mi jeden polibek.

Už nevím, jak se jmenovala. Povídali jsme si a ona na mne hleděla, i když jsem mlčel. Dnes bych to už pochopil, ale tenkrát jsem si myslel, že dívky naslouchají jinak než muži. A tak jsem se usmál a zavřel oči. Mlčel. A ona mi políbila suché rty. Celou noc mě líbala a já ji hladil po hýždi a přemýšlel, proč to dělá a jak jí vysvětlím, že si chci jen povídat ve tmě…

Dveře metra se zavřely. Bylo devět hodin večer a já šel k Tereze domů.

Povídáme si, i když svítí lampička. Já mezitím přemýšlím nad dnešním dnem. Nic se v něm nestalo, všechno jsem si vymyslel, abych se nenudil. Tereza říká, že nemůže spát v tichu. Chtěl bych zhasnout, lehnout si vedle Terezy a povídat si. Držet ji za ruku. Pak hladit. Jít výš a líbat se. Pomalu svlékat. Dotknout se klitorisu a slyšet ji sténat. Mít orgasmus a usnout. Už to není jako dřív.

Psycholožka ji poradila, ať všechno napíše na papír, že jí to pomůže. Chtěl bych si to přečíst, ale doufám, že mi to nedovolí. Napsal bych o tom skvělou báseň. 

Kolem třetí ráno ležíme vedle sebe. Šeptám „Pojď sem.“

„Kam?“

„No…

Já tě teď obejmu, jo?“

„Víš to jistě?“
„Ne. Ale nechci teď přemýšlet,“ lžu a přemýšlím.

Líbáme se. Má zpocenou levou dlaň a občas se zachvěje. Bojí se toho, co si myslím. Vím to, ale nevím, jak ji ujistit, že je vše v pořádku.

„To bude v pořádku,“ říkáme, když nic v pořádku není. Za celý večer jsem se nedotkl hýždí ani ňader. Držel jsem ji za ruku, když spala a občas se zachvěla. Hlídám ji. Nechci pomoct, jen hlídat. Kdyby byl konec světa, díval bych se.

Dnešní večer jsem nespal. Držel jsem Terezu kolem pasu a čekal až sebou trhne. Po každém trhnutí se probudí. Představuji si, že se rozpláče. Já ji obejmu a řeknu „ššš“. Ale ona se jen otočí a obejme mě. Říkám si, jaký by byl sex s Terezou. Byl by krásný. Jen kdyby vedle nás neležela její dcera a já si vše nemusel vymyslet. Ve skutečnosti nemiluji Ivu Fruhlingovou.