Praskající duše

Dnes ztratil jsem svůj stín,
prázdné je i zrcadlo,
tělem neproudí mi krev,
k temnotě přiklonilo se-
života vahadlo.

Ve dne bdít a v noci snít,
údělem je živých,
mě lehkost spánku neplní,
mě není již-
ve světě živých.

Dej mi klidu, spočinutí,
dej mi světlo a můj stín
v hrobě mi už není k hnutí
i ve tmě chybí mi-
můj stín.

Hořkost hlíny mrazí tělem
v rukách mor a sněť
oči žhnoucí jasným bělem
tys má první oběť-
ty.

Kroutí se má duše, praská,
kroutí se a hledá jen-
skulinu z mých útrob hledá,
pak vyletí ze tmy ven.