poprvé tančili

                          spolu     beze slov     

                                                           kroužili jak ve snu

na posledním plesu karnevalu v Palazzo Pisani Moretta

po stěnách fresky se mihotaly

                                                       jen svícemi osvětleny

pak hořící cigareta nápadníky odmítala                         

osaměla

na stole

a její bílá maska v bleděmodrém vznášela se      

přitisknuta na mlčenlivého kata     kroky lehčí než stíny     

sál ustupoval     vytvořil kruh     hudbu přehlušil povzdech     v očích údiv

nad parketem nesl ji (maškary vše smí)    

pokolikáté tleskali zase     končila skladba

dech vypínal výstřih

to ten vydýchaný vzduch     loučil se úklonou     němě                        

podanou ruku k ústům zdvih…    

řeka tekla mu po zádech

na oddech nebylo kdy     snad chtěla mu ještě…

noc končila krásně

v uličkách dozníval zpěv     ještě chvíli se toulat…

kolem mostu vzdechů kde jen milenci vzdychají místo vězňů

hrdí lvi hlídají paláci schody…

a po dni plný cizinců tajnosnubných masek akrobatů žonglérů

klaunů pojídačů ohně

mrholícím večeru kouzelného tance zářivého ohňostroje

šel spát unaven z města mostů bárek gondol renesance    blíží se k hotelu…

před dveřmi pokoje     to jen se zdá!     jak to že tu je?   

bleděmodrá komtesa

chtěla se snad opít     na schodech?      podle láhví v každé ruce tušil že to jde

úsměv tvrdil že nechce být sama     klíče nebránily vstoupit…

nad ránem slunce ještě snilo     

                                                     krmili racky z okna přiopilým smíchem

a bylo jedno zda dole    bezdomovci zapomněli pít i zavřít ústa

mělo to tak zůstat     trvale (alespoň vyfoceno)    

jak bez masek     svobodně     a nejen díky vínu dva blázni blázní

život se raduje

bude se vracet do Benátek     

před popeleční středou

(s fotoaparátem černou maskou do stejného pokoje)

a nesetká-li se s komtesou

snad potká kolombínu

~*~