Duté chvilky

Přepadnou mě znenadání,

duté chvilky říkám jim,

vytržena z běhu času,

obviněna ze svých vin.

Za sklem tlustým pitvořím se,

tak mě pusťte zpátky přec,

je tu horko, málo místa

zkuste pilník na tu klec.

Však děj kolem neslyší mě,

vytahuji klidu zbraň,

sebevědomí se klaním,

kde vás oba jenom mám.

Rozbijte ten pocit marný,

co mi skáče do cesty,

usaďte se natrvalo,

a složím ódu o štěstí.