GENETICKÝ KÓD

                                        Asi ani nezomriem

Bolí ten svět věčných Lolit

Bolí Jako má

první náušnice v uchu

Sakra nejde

Nejde dál Dál z těch jejich

kruhů

někam utíkat     

                                   

                

                                             Když ještě hřály hvězdy 

Jako hvězda rozum dolů kamsi

do neznáma padá Jo 

a taky jsem byl i manželem

Ale mít dnes mravence

na čele Zabiju ho

 

smrada

Jak omládnout

  

Bylo to krásné v oblacích Druhou mocninou

byl jsem sebe sama … Pí, jsem si pamatoval

na sto desetinných míst … číča

pak ale odešla

a mně pak nezbylo na létání víc

než těch necelých

patnáct

 

 Tomu času blbému píseň blbá

 

 Nejsme malé děti, roky letí jako splašené

 koně utržené z řetězu Jako jim

 nám taky chce se smát

a na loukách v ostřici

v žáru slunka

myslet

 

na seno

Svět se skládá z odložených revolucí

 

Jdeme dál a pevným krokem  Jdeme dál  

až po okraj světa  A zadupem

Zadupem si dost

Tráva tady  i po nás

 

vyroste

                       

 

… a uhodil blesk !

 

Plovoucí bárka kdesi na hladině snu

jakoby ukazovala cestu po které

se nikdy nevydám Jsem příliš

omezen

potřebami svého těla

Nebo

 

se mi to jen zdálo                                                          

Čas neexistuje

 

Dvacet let ta láska v mém srdci bude znít

Dvacet let bude pálit ta facka

na mé tváři Umřít

se mi potom bude chtít

 

i zpívat