V postýlce pohádku přeješ si slyšet,
něžnými slovíčky z měkkoučké plyše
přenést se ve spánku do dětských let,
na křídlech času vrátit se zpět
a spolu se ztracenou holčičkou milou
alespoň na chvíli stát se zas vílou
lehoučce tancujíc měsíčním svitem,
či s rozkošně dětským nevinným citem
milovat lásky ztracené v běhu
uspěchaného času a znovu s nimi něhu
prožít u psaníček letících třídou,
u milostných vzkazů na tabuli křídou,
při nesmělých dotycích v zákoutí měst,
při neobratných snahách chlapců tě svést,
či znovu navrátit opojení prvních lásek
ze stydlivých polibků v zajetí sedmikrásek
na rozkvetlé louce za městem v objetí,
při slibech věčnosti nezabráníš dojetí,
že sice čas nikdy vrátit nelze zpět,
že i když prožíváš jediný náš svět,
sny ti umožňují neskutečné chvíle -
alespoň v duchu dosáhnout vysněného cíle
a letmo zahlédnout ztracená přání
princezny, co je z ní dnes paní...