|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Nymfomanka Heda se potloukala ulicemi mravenčího city, cynicky vrážela do vycmrndlých japonských gejš a jejich pasáků, kouřila jedno cigáro za druhým a zevlovala. Dnešní den jí připadal zajímavý jak pobyt červa ve shnilém kokosu. Svrbělo ji všude. V podpaždí slastně vnímala chlad milované pětačtyřicítky. „Tuhle nesnesitelnou nudu přeruší jen pár výstřelů do nějakého hňupa!“ pomyslela si. Když zašlápla vajgla a zvedla své pomněnkové oči, těsně před obličejem na ni zazíraly černé oči obkroužené hustým nánosem brčálových stínů. Když zaostřila pohled, v úžasu ucouvla, aby přehlédla celou impozantní postavu barokní královny v elegantním černém plédu a bílé saténové šále. „Co tak civíš, bejby?“ vyštěkla na ni prsatá krasavice, doprovázená vysokou obrýlenou intelektuálkou, zdůrazňující bizarnost této dvojky i celé situace. Heda vytušila, že by dnešní splín v jejich společnosti mohla zaplašit. „Kam valíte, bréci? Mám blbej den a vy, jak tak pozoruju, byste mě z tohodle srabu mohly vytáhnout.“ Sebejistá bruneta ji rentgenově prokádrovala a ostře kontrovala: „Vypadáš sice trochu nablble, ale potřebujeme nějakou ušmudlanou couru, abychom o to víc vynikly na našem grafologickém večírku.“ – „Nastup si!“ suše utrousila a nasoukala se za volant Porsche CATIE 944. Sympatická brýlatá Nina se pohyby vzorné školačky posadila vedle ní a Heda se zabořila do měkké kůže barvy saharského písku zadního sedadla. Cekky nastartovala, motor tiše zapředl, černej panter sebou cukl a vyrazil zběsile, jakoby za kořistí. Za deset minut divoké jízdy dorazily oprýskanou, rozbombardovanou čtvrtí ke spoře osvětlenému pajzlu.
Za obdivného skřehotání opilců prošly kolem baru a vešly do zadního salónku, kde už vysedávala nesourodá banda grafologů. Heda zaslechla slova nejblíže sedícího svalovce s dlouhými havraními vlasy, který hučel do mladičké blondýnky: „Skutečně máte pocit, maličká, že cesta poezie vede po moralistických chodníčcích k ‚všepravdám‘, sem tam s objížďkami násilné morbidity?“ Jakýsi postarší nenasyta s obřími brýlemi zvaný Olbireo hladil po vlasech dlouhovlasou adeptku grafologie a šeptal jí vilně do ouška: “Koťátko, pojeď se mnou do Ria, je tam šťavnaté teplo a místní steaky chutnají lépe než bezbřehý virtuální sex.“ Impozantní šaman s hustou hřívou šedých vlasů a erotickou jiskrou v oku přeříkával skupince mladých grafologů numerické řady telefonních čísel své budoucí profese. Ztepilý indián řezaných rysů náhle vytáhl Panovu flétnu a začal na ni soustředěně hrát, doprovázen andělským zpěvem vnadné a mezi grafology údajně elitní znalkyně řeči písma – jistou Heter. Další nymfa stojící opodál, na kterou někteří mladíci pokřikovali: „Chceme striptýz, Ewwi!“, se vlnila v rytmu flétny a slastně přivírala oči poryvy přicházejícího orgazmu (to pak bohatě uplatnila v manželství s jistým veterinářem P.). Hedu ale nejvíc zaujala žena s psíčkem, sedící s úsměvem Mony Lisy tiše opodál, která moudrým pohledem přehlížela přelévající se shromáždění. Vypadala přátelsky. Heda si k ní přisedla, objednala si pivo a pokusila se o konverzaci slovy: „ Taky máte, Rowennto, tak zasraný období jako já?“ Distingovaná dáma se jemně pousmála a pomalu řekla: „Život stojí za hovno, ale jsem smířená. Když vidím tuhle smečku nadšených hovádek (a ještě raději depresivní znalce totemů), tak se uklidním a ujistím, že můj život proti jejich sračce byl a je vlastně krásnej!“ Obě ženy se zasnily. Ale ne nadlouho. Do místnosti totiž vtrhl šílený grafolog v zeleném žoldáckém baretu, jistý Roger Maleur. Vrhl se ke svůdné grafoložce a zároveň porodní bábě Paule, srazil ji k zemi a začal z ní trhat minisukni i kalhotky. „Rogere, vrátím ti tvůj rukopis o VW ještě dnes!“ vykřikla Paula. Roger byl ale v psychedelickém benzínovém rauši a to už se řítil k dalším přítomným ženám, olizoval jim obličeje svým slizáckým jazykem a rukama šmátral po všech erotogenních zónách. Když si všiml Hedy, šílenec zařval: „Tebe taky chci, darling!“ Na slovo DARLING byla Heda alergická jako na krysí jed, ztrácela při tomto mimochodem grafology velmi oblíbeném slově hlavu a stávala se z ní krvelačná šelma. Vztekle vyštěkla: “Už mi nikdy neřekneš darling, hajzle!“ Vytrhla z pouzdra v podpaždí ostře nabitý revolver a prostřílela Rogera M. jako řešeto.
Gejzír krve Hedu okamžitě uklidnil a mysl zaplavil pocit chvějivé slasti. Špičkou lodičky nadzvedla bezvládnou ruku ležícího chlíváka, přece jen nechtěla, aby nenasyta dlouho dodělával. Pak ho překročila a ladným krokem prošla k baru. V zádech cítila obdivné pohledy grafoložek a grafologů, ale už se po těch pitoreskních zmrdech neotočila.
U baru ještě hrábla po poloprázdné lahvi sherry a vyšla do chladné noci. „Dnešní den nakonec přece jen stál za to!“ zamumlala pro sebe a z kotníku si setřela Rogerovu zasychající krev.
|
|
|