bezbrannost
skřesat ze sebe sníh
vytřást mátožnou němku hromadný hrob tíže naší
do noci s nohama ve svetru
noci do dna pité
záda zapřená a padající
vzpomínky na znak
do rozbřesku zvířete mezi kameny se
skřísit
vínovým polibkem třást se
v tlícím listí dobít čekat
spoře osvětlenou slečnu
nemohoucího vládce všech stran
nalíčit bezbarvého ponížit
v tichém těle
zašlápnout
vypustit z úst s mlhou zimnice
v uschlých říčních jehlách
otvíráš když já chci
umíráš když chci
skřesávám si rulový sníh
mezi tebou mnou čekám bledou
sílící kurvu
sladký těžký
zakopaný pane
mezi žernovy si
křísá klíčí
bezmohoucí bůh
|