Trápení pro lásku

Byl chladný zimní večer. Rampouchy vysely na okapech domů, na stromech byla jinovatka, jezera byla zamrzlá. A v tomto období ležela v jednom osamoceném domě na kraji města dívka a nemohla usnout. Přemýšlela o lásce.

Milovala jsem, byla jsem milována, ale ztratila jsem lásku. Jak se to stalo? Vlastně ani nevím. Měli jsme se rádi a zanic na světě bychom naší lásku nevyměnili. Byli jsme jako ti šťastní novomanželé. Byl to krásný pocit, vědět že vás někdo miluje. Dřív mi bylo v postatě jedno, co si o mně druzí myslí, ale pak přišel on. Záleželo mi na tom, jak se chovám, protože jsem věděla, že mě sleduje. Když jsem doma neměla co dělat, malovala jsem si srdíčka a myslela na něj, na mého pohádkového prince. Když jsem byla smutná, on mě rozveselil. Když mě držel ve svém pevném objetí, bylo to něco krásného. V tu chvíli jsem cítila, že už nejsem sama, že mám někoho, o koho se můžu opřít.  Pamatuji na to, jak mě vždycky nosil v náručí. Bylo to hrozně příjemné. Připadala jsem si jako princezna v rukou udatného rytíře. Když jsem byla s ním, všechen chlad, který mě obklopoval, hned zmizel. Měla jsem ho ráda, protože byl jiný než ostatní kluci. Znal meze srandy a uměl se v pravou chvíli přestat smát. Věděl, co potřebuji a to mi dopřával. Chápal to, co ostatní nepochopili. Znal skrytý význam věcí. Když ode mě ostatní odešli, on zůstal. Milovala jsem ho a on miloval mě. Chodili jsme spolu za ruce a dávali jsme si sladké polibky. Vysedávali jsme na chodbě u třídy a povídali jsme si. Naslouchal mi a dával mi lék na má trápení. Skvěle mi rozuměl. Připadala jsem si, jako v romantickém filmu, jako v nějakém příběhu o lásce. Jenže tenhle příběh byl daleko hezčí než všechny ostatní příběhy, protože byl o mně…

A tak se teď ptám, proč to skončilo. Pomalu si kladu otázku, co já jsem vlastně dělala pro něj. Jestli se cítí stejně jako já a jestli mě má rád. Líbali jsme se, milovali jsme se a měli jsme se rádi. Po několika měsících, už to přestávalo být ono. Asi si začal myslet, že mě má jistou. Pak jsme si přestávali rozumět. Oba jsme dospívali a každý z nás trochu jinak. Začali nás oddělovat zájmy a měnil se jeho postoj ke mně. Pak následovala hádka a skončilo to. Skončilo to, jakoby šlo to krásné, co jsme spolu prožili smazat. Já si teprve teď uvědomuji, jak moc ho mám ráda. Hlavou mi prolítnou všechny ty noci, které jsem pro něho proplakala. Miluje mě?

Dívce ukápla slza lítosti na polštář.

Ale tohle není ta typická love story. V ní by přece všechno dopadlo dobře. Ona by si vzala jeho a byli by spolu šťastní až na věky. Tohle je realita. Tohle je láska i se svými bolestmi a starostmi. Ale i kdybych teď mohla tohle všechno škrtnout ze svého života, neudělala bych to. Protože i když to špatně skončilo, moc mi to dalo do života. On i jeho láska se navěky zapsali do mého srdce. To je ta krásná vzpomínka, která mi zůstala. Ten krásný pocit být milován.

Další slzy dokáply na polštář. Teď už se linuly proudem. Dívka plakala a plakala. Na stole jí zařinčel mobil. Přišla jí SMS. Dívku to ale nezajímalo. Teď ji nezajímalo nic. Byla tak zkroušená svým trápením. Dívka zhluboka dýchala. Chtěla přestat plakat, ale nešlo to. Cítila, že jí za chvíli srdce pro samý žal pukne.  Cítila, že se blíží její konec.  Dýchala rychleji a rychleji.

„Miluji tě,“ zašeptala dívka z posledních sil do nočního šera a puklo jí srdce.

Mobil opět zařinčel. To byla druhá část došlé SMS. Psal jí její milý:

Byl jsem jen tečkou uprostřed ničeho. Jen pouhým puntíkem. Ale pak jsi přišla Ty a udělala jsi ze mě něco. Říkám si, proč sis vybrala právě mě. Je tolik jiných daleko lepších kluků, než jsem já, které jsi odmítla. Jsi úžasná holka. Jsi moje hvězda a já tě mám hrozně rád. Teprve, když jsme od sebe byli odloučeni, jsem zjistil, jak moc pro mě znamenáš. Jsi a vždy budeš má jediná. Prosím, vrať se ke mně…

Denní paprsky dopadly do šedého pokoje a osvítili mrtvou dívenku. První kdo ji našel byl ten, pro koho umřela. Brečel nad jejím mrtvým tělem a přál si, aby věděla, jak moc ji měl rád. A dívka se na něj dívala z nebe a brečela. Brečela s ním a pro něj. Její slzy dopadly na zem jako dešťové kapky. On otevřel okno a nastavil svou tvář. Pršela na něj dívčina láska. A oba byli šťastní a zároveň smutní. Byli tak blízko u sebe, ale přitom tak daleko. Měli se rádi a přitom si to nedokázali říct. Milovali a toužili po tom být milováni…