Trápí mne, trápí velice,

že nemám, do čeho bych pích,

trápí mne asi nejvíce,

že nevím, co je to hřích…

Zda to, že nemám job,

či zda to, že nemám ženskou,

že pár dívek má hrob,

a já bolest sakramenskou,

již celou utápím,

teď levný alkohol dám si,

své blízké utrápím,

možná, že mne jednou spasí…

Trápí mne, trápí velice,

že nemám, do čeho bych pích,

trápí mne asi nejvíce,

že nevím, co je to hřích…

Že víru postrádám,

a všechno se ve mně svírá,

že listí opadá,

v ledu je jen velká díra,

stejně jako v duši,

nemám už vůbec, kam bych šel,

brzký konec tuším,

kdo epitaf mi napíše?

Trápí mne, trápí velice,

že nemám, do čeho bych pích,

trápí mne asi nejvíce,

že nevím, co je to hřích…

V očích ten divný lesk

a divný pocit po těle,

někdo zná lásky blesk,

někde prý žijí andělé,

já znám jenom peklo,

a sám pod kotle přikládám

na chorobu vleklou

chcípu, popel si sypu sám…

Trápí mne, trápí velice,

že nemám, do čeho bych pích,

trápí mne asi nejvíce,

že nevím, co je to hřích…