César
Kmotřičko,ó paní spanilá,
jenž vládněš Slunci a měsíci češeš vousy,
paní,spředená z mých tužeb a nadějí,
nedovol mi,
abych svou raněnou hrdostí skončila to,
co se skončit nikdy nesmí!
Černý závoj, zlatý prstýnek,svíčka.
Zákon lidský sklání se nad nemocnou.
Diagnóza:
Ta bohabojná zešílela z analfabeta,
které řekl:
,,Já,César,vládnoucí Zemi a Kosmu
určím osud této ženy.
Ta děvka,leprou prolezlá,
trpící stihomamem
je loutkou v rukou mých.
Služebníci,moji věrní,
vykoupejte ji v Nilu mezi krokodýly,
ambrou namažte
a ve svatyni položte.
Sestro Venuše a bratře Die
a Va dávno zasmušilí bůžkové Atlantidy,..."
Šero a tma ochranitelka.
,,Césare,probuď se!
Horečka na harfu hrála
a sen se do němoty opil.
Přikládám ti na čelo chladivý obklad,
tak oči otevři.
Ta loutka je žena,
tesknící ve stínu válečných pochodní,
když ty odjíždíš jménem národa a slávy
bojovat do světa.
Území cizí jsi podrobil,
však na to jediné v srdci mém,
podobné šedé pavučině,
nikdy na oři zpěněném nevjedeš!
Protože dávno jsi jej dechem svým rozfoukal.
Césare, kněžkou v chrámu jsem
a jen Venuše o mém osudu rozhodne."
Letopis Královedvorský a Zelenohorský.
Zákone,jemuž zkorumpovaná justice
udělila titul MUDr,
raději ti z karet předpovím,
kde a za kolik koupíš manželce
elektrické natáčky,
poněvadž mně pomůže jen pouť do chléva
ke kolébce Ježíška.
Snad úsměv dítěte přiláká veselé myšlenky
a oči jeho odpoví na otázku nevyslovenou:
Proč muž,ten hieroglyf v DNA zapsaný,
nechce zhasnout svíčku
a ulehnout ke mně do postele?
Proč mě nechá obcovat se snem?
Odpověď...?
Nerozumím.
,,Hádankou pro sebe jsi,
když souhlasilas,
aby soukromí zapsané bylo v básni
a muž ispirací byl.
Tak obětí jsi,
však on zbabělcem,
protože i když zhyne na ohnivé hranici,
nikdy na nebesa nevstoupí,
bude pouhým slovem.
Však ty,ženo,
v mých vzpomínkách jsi již od dětství,
když jablíčko jsi mi podala,
jsi ty mým Orfeem." |