Jednoho dne se Almě Zajíčkové vůbec nedařilo. V práci na piču, schůzka s holkama na piču, Richard vůbec nedorazil a doma to nemohlo být jinak než na piču. Alma vyčerpaně klesla do jediného křesla bytu, který se měl stát původně její chloubou, teď byla ráda, že stíhá splácet. Načala si víno a lehla si do vany. Zavřela oči a chvilku si jen tak vysnila veselejší verzi svého života. Hodila na sebe zmuchlaný župan a vrátila se do svého milovaného křesla. Pustila si nějakou muziku.

Flaška už byla prázdná, Almě se zdálo, že se trochu opila. Zvedla se, že půjde na záchod
a v tom jí muzika nakopla a ona po tom hnusnym dnu ještě tancovala. Představila si sebe samu jak tancuje polonahá, opilá, sama ve svém bytě, kde by, sakra, vůbec neměla být sama
a najednou jí bylo zase strašně smutno, rezignovaně se rozhlížela kolem sebe a najednou si uvědomila, že civí na svoje bačkory, které před ní stály a které si vlastně původně chtěla obout s tím, že půjde na záchod, od té chvíle ale změnila názor.  

Bačkory, taková prostá věc, samozřejmost, jak to asi zní třeba v Somálsku, slovo bačkory, jak by to asi přeložili, domácí obuv, to je legrace, domácí obuv, k čemu je to dobré? Smáli by se. Almu nikdy příliš nepropadala záchvatům humanismu, na to neměla energii, měla dost práce s tím, že se starala sama o sebe, nevěděla, proč jí napadají takové pitomosti. Pak si uvědomila, že stále tancuje před svými bačkorami. Taky si uvědomila, že jí to dělá strašně dobře…

 Tý Huse z Marketingu pomohla s grafy do prezentace, Karolíně nakonec nevzala z platu,
i když ty krátký sukně jí ještě úplně neodpustila, Krávu ustála v klidu a ani to tak dlouho netrvalo, stihla poslat tu novou kampaň, byla prostě skvělá. Rovnou z práce letěla domů, pustila si muziku a bačkory postavila doprostřed pokoje. Načala si víno. Nádhera. Ráno to stihla bez vína a taky to fungovalo.

Když Alma vešla, Saša už seděla u jejich oblíbeného stolu. Saša byla její nejlepší kamarádka, znaly se od školy a obě konstatovaly, že je to asi to jediné, co jim z té doby zůstalo. Přátelství udržované dvěma číšemi vína každý čtvrtek o půl páté v kavárně Avion.

„Už jsem ti objednala, Merlot, minule ti chutnal a aspoň ses rozpovídala. Ty mi ale asi dneska máš co říct, konečně se jednou za tebe nemusím stydět, vypadáš nějak dobře. Ty se asi máš?“

„Lítám jak blázen, práce naprostý šílenství, ale i tak, ani nevím, musím přiznat, mám se skvěle.“

„Nějakej chlap“

„Ne, tím to není, nemůžu ti to říct, Tajemství.“

„Ty mě přece řekneš úplně všechno.“

„Tohle ti ale nemůžu říct, myslela by sis, že jsem blázen.“

„Ty mi to ale chceš říct. Blázen jsi už dávno. Tak mi to řekni, vůbec jsi o tom tedy neměla mluvit.“

„Ty ses na to ptala, proč to chceš tak moc vědět, víc ti stejně neřeknu.“

„Víš, že mě můžeš říct úplně všechno.“

„Já ti to vlastně chci říct, nevím sice, co si budeš myslet, zní to bláznivě, ale mohlo by ti to taky pomoc. Mám se skvěle, protože si doma tancuju, a teď to přijde, před bačkorama.“

„Před bačkorama, myslíš jako před domácí obuví? To je legrační.“

„Prostě tak, postavím je před sebe, tancuju, dívám se na ně a najednou je mi fajn a mám pocit, že všechno dokážu. Je to úžasný. Chtěla bych, abys to taky zkusila.“

„Ty ses picla, já budu tancovat před bačkorama, ty jsi prdlá, ale když ti to pomáhá, tak to dělej, tohle vážně nikomu neřeknu, mám tě ráda, víš, je to opravdu dost divný.“

Tanec před bačkorami. Jak prosté. Nejnovější vědecké výzkumy prokázaly, že tento nenáročný rituál znamená naprostý převrat v duševní hygieně. Pokud je prováděn pravidelně, dvakrát denně vždy po dvanácti hodinách, navozuje u tanečníků stav duševní vyrovnanosti
a všeobjímající lásky. To ve většině případů vede k nezištnosti a výraznému sklonu k projevům lidské solidarity. A jak že tento zajímavý a rychle po celé Evropě šířící rituál probíhá?

Tanečník si každý den zpravidla ráno a večer pustí zcela o samotě svou oblíbenou hudbu, postaví se před své bačkory, je naprosto nezbytné, aby byly obě dvě, a pět až deset minut, více se nedoporučuje, před nimi zcela svobodně, odvázaně a bez jakékoli sebekritiky tancuje. Tanečník ucítí okamžité uspokojení. Po několika dnech až týdnech se projeví stav, který je vyznavači nazýván jako BNL (brand new life), zcela nový život.

„Jsme přece všichni bratry,“ říká vytřeštěně jeden z fanatických vyznavačů.

…

Sekretář shrnuje závěry mimořádné zprávy, kterou si vláda vyžádala na minulém jednání:

„S dovolením cituji pánové:

,Naprostá frustrace obyvatelstva vedla ke vzniku zcela nového fetiše. Bačkora jako symbol dnešní doby, symbol, který změnil náš život. Lidská společnost tance před bačkorami, kterou vidíme ho kolem sebe," široce se rozmáchl, "je společností tolerance a přátelští, kriminalita takřka nulová, sociální nouze je minulostí, domovy důchodců zbytečností.´

Významným pozitivním faktem je, že celkem dost ušetříme, a tak bychom například mohli snížit daně a nebo nakoupit ty nové rychlé stíhačky.

V celé Evropě a světě vzrostl výrazně zájem o nákup bačkor a tento náš významný vývozní artikl zaznamenal obrovský celosvětový boom na trhu s obuví.

Dále …“

„Ještě nám zopakujte co jste říkal na konci prezentace.“

„Myslíte údaje o růstu prodeje bačkor?“

„Ne, myslím ten krizový scénář vývoje. Ten zásadní závěr.“

„Aha, nu dobrá, takže ten zásadní závěr myslíte?“

„Ano, ten myslím.“

„Tak, s dovolením, ještě cituji:

,V otázce celospolečenských rizik jsou tedy nejpravděpodobnější následující vývojové scénáře:

Tyranské nadvlády se zmocní mocenská skupina, která tanec před bačkorami neprovozuje, je možné, že tanec před bačkorami předstírá. Druhou možností je, že tanec před bačkorami povede k invazi cizího státu, kde tento kulturní fenomén není tolik rozšířen.

Masivní rozšíření tance před bačkorami znamená každopádně zánik civilizace, jak ji známe. Nevíme však, zda tento konec přijde díky tomu dříve či později než jsme doteď očekávali. Tedy, v jaké interakci je tento vývoj s ostatními známými krizovými scénáři.´“

Sekretář se odmlčel.

„Já nevím jak vám, ale mě ta zpráva vyzněla celkem pozitivně, co myslíte?“ zeptal se premiér a aniž by čekal na odpověď, zvedl se a odešel.