Někteří chlapi

jakoby na kraji světa

- propastí, prahem před nicotou

je jim jediná věta

která přeci dává

TAK jasný směr

- bloudí v ní, padají,

ozvěny hledají

možná z mámina břicha

dozvuky podvědomí.

To my - co známe zvuky

z obou stran,

pevné obrysy světa mu musíme dát

- aby do propasti nespadl chlap.